Bruno Groening

Prohloubení učení Bruna Groeninga

"Toto mé učení je výslovná životní moudrost, podle níž žiije mnoho mých přátel a měli s ní úspěch. Přijetím tohoto učení se v nich mohla uskutečnit úplná proměna, která dokonce v mnoha případech vedla k dosažení zdraví."

Bruno Groening nikdy své učení neformuloval písemně. Nechtěl vytvořit žádnou novou filosofii nebo ideologii. Jeho snažení směřovalo jen k jednomu cíli: pomoci trpícím. Jim dal na cestu učení o víře, které nespočívá na intelektuálních nebo dokonce vědeckých úvahách, nýbrž pramení z intuitivního vycítění duchovních zákonitostí. Kdo se jím blíže zabývá, nalezne a pozná netušený celek, který dalece přesahuje aspekt vyléčení. Vyzývá lidi, aby věřili v dobro a přeměnili je ve skutek. Křesťanské přikázání o lásce k bližnímu tvoří jádro jeho učení.

Příčina nemocí

Mnoho lidí žije dnes ve víře, že nemoc je něco nahodilého, co najednou vyvstane a jakoby z ničeho člověka napadne. Bruno Groening naproti tomu říká:

"Čím více se člověk od Boha odklonil, vědomě nebo nevědomě, tím méně života vězí v jeho těle, takže tam bylo sotva tolik života, aby orgány na něj reagovaly, jak jim to bylo určeno. Již nemohl jít s plnou silou životem. Vzdálil se zde od tohoto pramene síly. Nakonec to spojení k velkému Božímu prameni síly ztratil. Už nemohl do sebe přijímat sílu Boha. A tak se jeho tělo stalo vrakem."

Jak může člověk opět dojít ke zdraví, popisuje Bruno Groening následujícím způsobem:

"Bůh stvořil člověka krásného, dobrého a zdravého. Tak ho chce také mít. Prapůvodně byl člověk s Bohem zcela spojen, byla zde jen láska, harmonie a zdraví, všude byla jednota. Ale když první člověk naslouchal a uposlechl zlému hlasu, který promlouval vně této jednoty, tehdy toto spojení rozbil a od té doby stojí Bůh zde a člověk tam. Mezi Bohem a člověkem vznikla velká propast. Není zde žádné spojení. Člověk - odkázaný sám na sebe - může být jak chce věřící a modlit se, na své životní cestě bude zlem napadán a stahován do hloubky. Vy jste se na Vaší životní cestě dostali sem, sem dolů. Prožíváte neštěstí, bolesti, nevyléčitelné utrpení. Říkám Vám: Nechoďte ještě hlouběji, nýbrž já Vás volám k velkému obratu! Pojďte nahoru a přes propast Vám stavím most! Jděte z cesty utrpení na Boží cestu! Na ní neexistuje žádné neštěstí, žádné bolesti, žádné nevyléčitelné – je zde jen dobro. Tato cesta vede zpět k Bohu!"

Velký obrat

Stále znovu vyzýval Bruno Groening lidi k "velkému obratu". Upomínal je, aby víru v dobro převedli ve skutky a upustili od špatných zvyklostí.

V první řadě nabádal lidi, aby nemysleli na nemoci. Stále zdůrazňoval, že nemoc přichází od zla, a že zlo je. Zabývat se jí, znamená odevzdat se zlu. To znesnadňuje léčebný proces a může ho dokonce znemožnit.

"Kdo se zaměstnává nemocí, pevně ji drží a uzavírá Boží síle cestu."

Člověk se má od nemoci oddělit, nepovažovat ji za své vlastnictví, nýbrž v ní vidět zlo.

"Nemoc nepatří k člověku!"

Bruno Groening lidem nabídnul, že jim nemoci odejme:

"Dejte mi Vaše nemoci a Vaše starosti! Sami si s nimi neporadíte. Já je za Vás ponesu. Ale dejte mi je dobrovolně, krást, to já nedělám!"

"Když nemoc svobodně odevzdáte, abych Vám ji mohl odebrat, je to dobré; když si ji pevně držíte, pak ani já nesmím nic učinit. Sedmé přikázání to zakazuje: "Nemáš krást!" Když člověku odejmu nemoc z pozice moci, hřešil bych. Já nesmím krást! Kdo svou nemoc má rád, pevně ji drží. Kdo na ni může zapomenout, tomu ji vezmu, protože on ji odevzdal svobodně, ne jen v myšlenkách, také v činech. Musíte poslouchat na mé slovo . Nechci Vás ovlivňovat. Když nemoc svobodně odevzdáte, pak Vám odeberu všechno utrpení!"

Za jak důležitý Bruno Groening vnitřní obrat jednotlivce považoval, ukazuje zřetelně následující výňatek z knihy Kurta Tramplera "Velký obrat":

"Také v soukromých rozhovorech jsem často od Bruna Groeninga slyšel rozhodující vyjádření, že nese před Bohem zodpovědnost za to, aby umožnil ’vyléčení skrze čistou Boží sílu’ jen těm trpícím, kteří mají přinejmenším dobrou vůli, žít podle Božích zákonů a vyloučit z vyléčení každého, který není ochoten od zla upustit.

"Mohl bych", říká, "provést masové vyléčení tak, že bych řekl: Všichni nemocní z jednoho města nebo z jedné země buďte zdraví! Ale nebylo by tím více ztraceno než získáno ? Byli by ti zlí mezi nemocnými k obratu připraveni ? Nezneužili by jen opět získané zdraví ? Ne! Nejdřív musí člověk dojít k vnitřnímu obratu, nejdřív musí být ochoten, to ďábelské ze sebe vyrvat a nalézt cestu k Bohu. Teprve potom je hoden toho, aby byl vyléčen."

Následující slova ozřejmují tento jev a vysvětlují vznik nemocí:

"Jak vůbec dojde k tomu, že člověk onemocní? Prapůvodně člověk nebyl nemocný. Lidé se stali špatnými, z generace na generaci stále horšími. Špatnost zasáhla tak daleko, že se brzy už nebude moci žít. Spory a nesváry v samotné rodině, více války něž míru mezi národy! Starosti přinesly lidstvu duševní utrpení a zapustily kořeny tak hluboko, že lidé museli onemocnět. Jeden zatěžuje duševně druhého! Lidstvo je znetvořené, lidé se od přirozeného vzdálili, mnozí ztratili víru v Boha. Kdo ale sejde z Boží cesty, ten se také vzdálí svému zdraví."

Pokud chce člověk skrze Bruna Groeninga znovu dosáhnout zdraví, musí být ochoten upustit od "špatnosti". Musí se ke špatnému, k nemoci, otočit zády, oddělit se od ní, již nikdy nemyslet "moje astma, moje revma, atd."

Není to vždy lehké. Vyžaduje to vnitřní proměnu. Člověk musí od základu změnit své myšlení. Má věřit ne jak je zvyklý na nemoc, nýbrž na zdraví. Má přijmout víru, že i nevyléčitelná utrpení jsou léčitelná.

Co tady Bruno Groening očekával od pomoc hledajících! Nezdráhá se to každému logickému myšlení, vzít vážně takové pobízení ? Jak se mají revmaticky deformované kotníky opět dát do pořádku, jak mají být ochrnuté údy schopné fungovat ? Jak má být možné odevzdat Brunu Groeningovi nemoci, aniž by provedl nejmenší ošetření, ano, aniž by mu bylo utrpení jen popsáno ? Není to urážka pro každého střízlivě uvažujícího člověka ?

Je to vskutku velký obrat, který Bruno Groening od lidí očekává, znamená to přece, postavit stranou každé vědecké, rozumově orientované myšlení a přijmout víru v něco vyššího. Jeho učení spočívá na úplně jiných základech než dnes běžné, z materialistického ducha pramenící rozumové myšlení. Proto často říká:

"Rozumem určitě nemohu být pochopen".

Heilstrom*

Bruno Groening se sám označoval za zprostředkovatele duchovní síly, která přichází přímo od Boha a způsobuje léčení. Tuto Boží sílu nazýval "Heilstrom" (léčivý proud).

Aby vysvětlil podstatu Heilstromu, používal příměr. Srovnával Boha s elektrárnou, člověka s žárovkou. Tak jako žárovka může jen tehdy splnit svůj účel, když získá proud z elektrárny, může člověk žít v Božím pořádku jen tehdy, když je napájen silou Boha. Sobě Groening připisuje úlohu "transformátora". Přeměňuje nekonečně vysoké Boží energie tak, aby každý člověk mohl dostat jen tolik, kolik přijmout může. Jeho schopnost přijmu síly byla neomezená. Tak bylo možné např. v Rosenheimu na Traberhofu, že tisíce lidí cítily současně léčivou sílu a došlo k velkým masovým uzdravením.

Bruno Groening vysvětluje, že prapůvodně existovalo přímé spojení mezi "elektrárnou" Bohem a "přijímačem" člověkem. Lidé žili na zemi jako děti Boha v nejvyšší jednotě se svým otcem. Avšak když se od Boha odvrátili, vypadli z Božího pořádku, vydali se napospas bídě a nouzi. Spojení mezi Bohem a člověkem se přetrhalo. Postupem času vznikala stále se prohlubující propast, kterou již lidé sami nedokázali přemostit.

"A protože se člověk už vůbec nedokázal vrátit na tu vlastní, na Boží cestu, neboť most, který k ní vedl byl roztříštěný, a on jen, natlačen na hromádku, kolem bloudil sem a tam – postavil jsem, znovu vybudoval most k této pravé, Boží cestě, a jestliže ten most použijete, když přes něj půjdete, přijdete na cestu, na tu Boží cestu, kde pak Vy sami máte spojení k velkému, jedinečnému Božímu dílu, kde potom obdržíte ten pravý, správný, ten Boží životní proud, abyste pak mohli dále, především ve zdraví, jít Vaším životem."

"A kdo přejde přes tento most a bude dál kráčet tou pravou, Boží cestou, ten získá úplně jiný pocit, bude udiven nade vším, co zde je, co doposud ještě nemohl poznat. Jedině tam teprve obdržíte skutečně napojení na velké Boží dílo."

Kdo učení Bruna Groeninga následuje a otevře se Boží síle, bude Heilstrom* cítit na vlastním těle. Dostaví se v něm úplně nový životní pocit: bolesti, starosti a nouze ustoupí, usídlí se v něm zdraví, harmonie a radost. Začne zažívat, že Bůh nepanuje jako nemilosrdný soudce daleko nad hvězdami, nýbrž stojí jako láskyplný otec u lidí a chce jim pomáhat. Propast je překlenuta. Člověk zažívá opět prvotní stav.

Einstellen*

Jak ale může člověk do sebe přijmout Heilstrom*, jak se Boží síle otevřít ? Bruno Groening doporučoval pomoc hledajícím posadit se následujícím způsobem: Paže a ruce nekřížit a nahoru otočené dlaně položit na stehna. Vedle tohoto vnějšího otevření je důležité, odpoutat se od všech rušivých myšlenek a zcela se soustředit na to, co se děje v těle. Upřímná nálada, plná víry, je základním předpokladem. Tímto způsobem se může člověk otevřít proudění léčivé síly. Bruno Groening řekl:

"Bůh nám dává vše dobré, jen musíme to Jeho všechno, co nám posílá, přijmout. Nuže – dělejte to!"

Proč je držení těla tak důležité, vysvětluje následujícím způsobem:

"Ti, kteří mají ještě volně se pohyblivé tělo, ti ho rádi často křečovitě svírají, to je také moc, moc zvyku. Nohy překřížit, přehodit přes sebe; jistě si může i občas pohovět, to znamená protáhnout se, zalenošit, ale ne tehdy, když člověk chce přijímat dobro, to Boží. Tu pak musí být volný, musí tu sedět nebo stát s otevřenýma a prázdnýma rukama!"

Kurt Trampler píše ve své knize "Velký obrat":

Důležitá (…) je vedle vnitřní přípravy také zdánlivě malá, ale přesto velmi podstatná formálnost. Člověk má sedět neopřen a ani ruce ani nohy nemá klást na sebe. Vzájemný dotyk rukou působí podle Groeningova pojetí zkrat proudu života v horní části těla, nohy kladené jedna přes druhou nebo úplně překřížené vedou ke stejným škodám v dolní části těla. Kdo ze zvyku takové chyby dělá, může si, viděno z dlouhodobějšího pohledu, dokonce přivodit opravdu nepříjemné nemoci."

Vědomé přijímání síly, nazval Bruno Groening "Einstellen" (naladění). Člověk se nalaďuje na příjem Heilstrom*u (léčivého proudu). Kde a kdy se to děje, není rozhodující. Důležité je jen, aby byl člověk v klidu, odpoutal se od všech rušivých myšlenek a přesně pozoroval, co se v jeho těle děje. Bruno Groening se vždy znovu dotazoval svých posluchačů, co cítí.

"Máte se einstellen* jen na to, abyste přijali to pravé, Boží vysílání, lépe řečeno: dosahovali. Jak tohoto vysílání dosáhnete, to zjistíte. Ale stále znovu musím říkat, že teprve potom, kdy svému tělu věnujete skutečnou pozornost, tedy dávejte pozor, co se v něm děje, mnohem méně na to, co se děje kolem něho, nýbrž jen v něm, ve Vašem vlastním těle."

Každý člověk může Heilstrom* cítit na vlastním těle. Někdo cítí mravenčení, jiný přival chladu nebo tepla. Třetí musí pohybovat pažemi nebo rukama, čtvrtý se třese. Tak vyvolává Heilstrom* u jednotlivých lidí rozdílné reakce.

Regelungen*

Někteří lidé dostávají při příjmu Heilstromu* (léčivého proudu) bolesti. Tento fenomén označil Bruno Groening jako "Regelung" (regulace). Je to znamení začínající přestavby v těle. Regulační bolesti nelze srovnávat s bolestmi u nemoci. Jsou způsobeny působením Heilstromu* a jsou výrazem čištění onemocnělých orgánů. Kurt Trampler k tomu píše:

"Také regulační bolesti dost často matou pomoc hledající. Regulační bolesti musí být." Často se jednotliví lidé, když se dostavily regukační bolesti, obávali, že by mohlo dojít k recidivě. Dostali strach a říkali: Je to ještě horší, pojďme k lékaři. Groening:

,Proto Vás upozorňuji, když přijdou regulace, vydržte je. Nestane se nic špatného, nýbrž jen to, že se člověk uzdraví."

Forma Regelungen může být rozdílná. Bolesti se mohou podobat oné nemoci, někdy dokonce mohou být silnější. Mohou se ale projevovat zcela jinak. Je to případ od případu rozdílné, každé tělo reaguje na léčivou sílu zcela individuálně.

Regulačních bolestí nemůže být člověk ušetřen. Je to část čistícího procesu, při němž se duchovní cestou odstraňuje nečistota nemoci z těla.

Bruno Groening vysvětloval fenomén Regelungen na příkladu znečistěné konve na mléko. Ptal se, co se musí udělat, když má být zkyslé, páchnoucí mléko v konvi vyměněno za čerstvé. Odpověď je zřejmá: Nejdříve se musí zkažené mléko vytřást, potom konvici vyčistit. Zcela podobně – v přeneseném smyslu je to u člověka. Vezměme nyní tělo jako konev, nemoc jako zkažené a zdraví jako dobré mléko, pak se musí člověk nejdříve myšlenkově od nemoci oddělit – špatné mléko vytřást. Potom se tělo od "špíny" nemoci očišťuje – to jsou Regelungen. Teprve vyčištěná nádoba může být plněna čerstvým mlékem – zdraví vstupuje do člověka.

Na jiném příkladě srovnává člověka s miskou na ovoce:

"Vezměte misku, která je naplněna jedno čím, třeba ovocem, které celé dny leží, tedy leželo a nikdo se o ně nestaral a nikdo nevěděl, že by je měl ošetřovat a ono se zkazilo. Toto ovoce už není k užitku. A nyní přijde někdo a chce vám dát nové zdravé ovoce, tedy byla by velká hloupost, kdyby to nové, zdravé ovoce bylo položeno na to staré, protože nové by se zkazilo, stejně jako již to staré. Když chcete mít zdravé ovoce, musíte nejprve to špatné, nezdravé, nepoživatelné dát stranou; ale nejen to samo, nýbrž musíte také vyčistit i samotnou ovocnou misku, aby zdravé mohla přijmout. Srovnejte misku s Vaším tělem a ovoce s Vašimi nemocnými orgány a zdraví je to, čeho se nadějete, ale je to nemožné, pokud špatné nemůžete odhodit, v tomto případě to znamená, pokud se zabýváte Vaší nemocí."

Svobodná vůle

Když se objeví bolesti, není vždy lehké věřit na Regelungen. Mnoho lidí znejistí: "Jsou to regulační bolesti nebo příznaky nemoci?" Začne vnitřní boj, boj o víru. Tady se rozhoduje, jestli člověk obdrží uzdravení, respektive jak dlouho bude uzdravující proces trvat. Záleží na tom, čemu věnuje více víry. Jestli myšlenkám na nemoc nebo myšlenkám na uzdravení. Věří-li dále na nemoc, tak si ji také ponechá. Pokud se ale přece probojuje k víře ve zdraví, pak se může léčivý proces uskutečnit. Člověk rozhoduje sám.

To je důležitý bod učení Bruna Groeninga. Stále znovu zdůrazňuje, že má člověk svobodnou vůli, nejvyšší dar, který může Bůh nějaké živé bytosti dát. Pozvedá člověka ze stupně řízeného stvoření na stupeň svobodného dítěte, které plní Boží přikázání ne z donucení, ale z vlastní vůle. Přitom mu ale umožňuje, se proti Božím zákonům provinit.

Bruno Groening respektoval nejvyšším způsobem svobodnou vůli člověka. Proto může pomoci jenom tomu, který si pomoci nechá, který je připraven se od nemoci oddělit. Smí člověku odebrat pouze to, co mu silou své svobodné vůle sám dá. Kdo na své nemoci sedí, stále na ni myslí a mluví o ní, ten bude na uzdravení marně čekat. Tak řekl Bruno Groening:

"Smím pomoci najít člověku cestu k Bohu, ale nesmím mu jeho rozhodnutí o tom ani vzít, ani ho nesmím k dobru nutit. Každý musí svou cestu najít sám."

Dobro a zlo

Když má člověk díky svobodné vůli možnost se rozhodnout, naskýtá se otázka: Jaké jsou možnosti, mezi kterými může volit? K tomu Bruno Groening:

"Nepodceňujte a nezapomínejte, přátelé, že člověk žije mezi dobrem a zlem. Mezi tím žije, tu to dobré, tady to zlé, a vtom je člověk, on rozhoduje."

Člověk má volbu. Může konat dobro nebo zlo. Je-li některý z jeho bližních v nouzi, může mu pomoci, může bez povšimnutí projít okolo nebo může dokonce z nouze druhého pro sebe těžit. Může dělat, co chce.

Člověk stojí ve svém životě vždycky – vědomě či nevědomě- na rozcestí, kde se musí rozhodnout pro dobrou nebo špatnou stezku. Většinou jsou to každodenní události, které určují běh osudu.

Jak je to např., když se ze zlosti nad upřímným slovem rozejdeme s přítelem, z hněvu kvůli šéfovi přijdeme o místo nebo propásneme kvůli uražené hrdosti jedinečnou příležitost? Jak často jsou to spontánní rozhodnutí, kterých později litujeme, ale která už nejdou vzít zpátky. Jeden nepatrný okamžik může rozhodnout o celém dalším životě, k dobrému nebo špatnému.

Ale jak k tomu dojde? Kdo to stojí za těmi pojmy "dobro" a "zlo"? Není celý život produktem slepé náhody, které je člověk bezmocně vydán?

Dobro – jak vysvětluje Bruno Groening - pochází od Boha, zlo od jeho protějšku: od Satana! Ten skutečně existuje a uložil si za cíl zničit vše dobré, Boží. Bruno Groening:

"Kdo to dělá, kdo nevyzkouší všechno, aby to dobré, Boží, zničil? Odkud přichází nemoc, nemoc u všeho, co zde na této Zemi roste? Vezměte si, co chcete, nějaké ovoce nebo nějakého jiného živého tvora, Satan se pokouší stále znovu a znovu všechno zničit. A také do dokázal, trápit člověka."

"Satan, který existuje na této Zemi, zkouší všechno, aby zničil to dobré a Boží."

"Kde Bůh, tam láska, kde Satan, tam válka."

V duchovním smyslu stojí oba póly proti sobě: Bůh jako život sám a Satan, který ho chce zničit. Stojí jim po boku zástupy duchovních bytostí a boj je veden s veškerou tvrdostí.

Obě strany mají ohromnou energii. Jejich podstatu popisuje Bruno Groening jednoduchými slovy:

"Boží síla je budující, ta zlá, ďábelská, satanská je bořící."

Obě může člověk do sebe přijmout a nechat působit, jak na těle, tak také na duši. Ta jedna působí jako posilující a tvořící, ta druhá jako oslabující a bořící. Pozitivní síla v sobě nese uzdravení, negativní nemoc.

Bruno Groening říkal, že nemoc pochází od zla a ne – jak je mnohdy tvrzeno - jako trest Boží. Takové myšlenky označil jako lež a rozhodně je odmítl. Bůh netrestá! Nemoc je následek špatných myšlenek a činů. Když je tato příčina překonána, je také odstraněn důsledek a to je Boží vůle.

"Není to tak, jak si lidé myslí, že nemoc by byla Božím trestem. Je to srovnatelné s tím, když dítě opustí rodičovský dům. Tu nemohou rodiče nad ním držet ruce, nemohou dítě dále chránit. Tak jsme také my opustili našeho Otce. Nesmíme zapomínat, že my sami jsme jenom Boží děti. Jenom On nám může pomoci! A On nám pomůže, když jsme znovu k němu našli cestu."

Myšlenky jsou síly

Bruno Groening nabádal často své posluchače k tomu, aby ověřovali své myšlenky a přijímali jenom ty dobré. Bůh a Satan nejsou jenom síly, ale také myšlenkové zdroje. Nepřetržitě vysílají myšlenky: Bůh dobré, Satan špatné. Člověk nemůže – jak říká Bruno Groening – sám myšlenky produkovat, nýbrž má schopnost je přijímat.

"Je tak důležité, jaké myšlenky člověk přijme, protože myšlenky jsou síly. Chce-li člověk dobro, tak mu pomůže Bůh, chce-li zlo, pomůže mu Satan."

Člověk není bez vůle vydán všemu, co mu přijde na mysl. Sám rozhoduje, které myšlenky strpí a které ne. Výběr by však přitom měl provádět svědomitě, ne povrchně. Za každou myšlenkou stojí síla: pozitivní myšlenka tvoří, negativní boří. Radostná zpráva povznáší, smutná skličuje. Myšlenky jsou duchovní síly. Nesou v sobě moc, o které dnešní lidstvo už sotva něco víc tuší. Myšlenka vytrysklá z lásky může člověka přivést k tomu, aby svůj život dal pro druhého. Naproti tomu myšlenka spojená s nenávistí, může člověka dohnat až k tomu, že druhého zabije.

"Střeste se každé zlé myšlenky!"

"Toho byste si už dnes museli být vědomi, že pokud jste přijali jen jedinou zlou myšlenku, tak jste vždy znovu zjistili, že se na vás hrnuly další zlé myšlenky a Vy jste pak také říkali zlá slova. Tedy všechno, co do sebe přijmete, musíte ze sebe zase dát."

"Přijmete-li jen jedinou zlou myšlenku, stanete se služebníkem zla, stanete se skutečně služebníkem Satana! Nechte si tohle říci!"

Ale co může člověk dělat proti depresivním, zpochybňujícím a vnucujícím se myšlenkám, strachu, apod., jak se má proti nim postavit? Vynořují se náhle jakoby odnikud, doslova se vloudí dovnitř a chtějí ovlivnit jeho náladu. Co má dělat?

Satan chce člověka negativními myšlenkami – jedno jakého druhu - svést k omylu, odvést ho z Boží cesty. Chce, aby se člověk bál, zlobil se, pochyboval o dobru a prohřešoval se proti Božím zákonům. Aby toho dosáhl, šáli ho tím, že je člověk hracím míčem nedobrých myšlenek a pocitů a že je jim bezmocně vydán na pospas. Ale to je klam a mam.

Bůh stvořil člověka takového, aby skrze své myšlení, mluvu a skutky mohl sám rozhodovat. Objeví-li se před jeho vnitřním zrakem nedobrá myšlenka, tak ji může klidně, ale jistě odmítnout. Když přitom zůstane pevný ve svém rozhodnutí, musí zlo ustoupit a nemůže nad ním získat žádnou moc. Člověk sám svou svobodnou vůlí rozhoduje o svém osudu.

"Člověk jedná podle své vůle. Jaká je vůle, taková je myšlenka. Myšlenka vede člověka k činu."

Na jednom jednoduchém příkladě ukázal Bruno Groening, jak velký význam myšlenkám náleží. Při stavbě domu je prvním impulsem vůle, resp. přání dům postavit. Poté se myšlenka stále více konkretizuje, až vznikne přesný plán. Až doposud existuje stavební dílo vlastně jenom ve fantazii budoucího pána domu. Vlastní stavba je teprve poslední krok na dlouhé cestě, jemuž předcházejí četná přemýšlení a příprava.

Stejně tak je to s uzdravením. Nejprve zde musí být vůle být zdráv, pak následuje myšlenkové oddělení se od nemoci a nakonec přijetí víry v uzdravení. Teprve posledním krokem je na těle probíhající uzdravení. Není to v podstatě žádné dílo člověka, nýbrž akt Boží milosti. Člověk si je nemůže zasloužit, ale může je dosáhnout.

Člověk je duch

Bruno Groening objasňoval svým posluchačům pravou podstatu člověka takto:

"Kdo jste?" ptal se. Žádný z jeho posluchačů neznal kromě svého jména žádnou odpověď. To ale Bruno Groening nenechal jen tak. "Jste Vaše tělo?" zkoumal dále. Na tuto otázku jsme my, přátelé, vykoktali ano, protože jsme nic lepšího nevěděli. Na to přišlo jeho kategorické ne a trval na tomto: "Kdo jste doopravdy?" Na naše mlčení nám vysvětlil, že už od pradávna nejsme tělo, ale duch. Naše tělo jsme dostali zapůjčeno od Boha jenom pro tento pozemský život. Dostali jsme ho při narození a odevzdáme je zemi, jakmile odejdeme domů. Naše duše vytváří spojení mezi duchem a tělem a bere si dobré a špatné zkušenosti odtud sebou na onen svět. Duše je nosičem Boží jiskry, která v okamžiku, kdy se člověk ve víře otevře, umožní vztah k Bohu. Uzavře-li se však duše v nevíře, zůstane spojení k Bohu přerušeno.

Tělo není tedy to podstatné v člověku, ale jenom tělesná schránka pro duši a ducha. Tak také při smrti se nic neztratí, jak tomu dnes hodně lidé věří, ale život jde dále. Není vázán na tělo.

Člověk je duch, jeho tělo je dar, který mu Bůh svěřil jako nástroj pro pozemský život. Vlastním určením člověka je užívat tělo k dobru a s jeho pomocí převádět dobré myšlenky v činy. Díky svobodné vůli má ale člověk i tu možnost, aby je zneužil ke zlu, ke krádežím, k zabíjení, k ničení. Podle skutků člověka lze vyčíst, s kým je ve spojení a v koho službách je: ve službě Bohu nebo ve službě Satana. To nevypovídá, že je člověk jako takový špatný nebo dobrý, nýbrž:

"Člověk je a zůstane Boží, nikdy není ďábelský, nikdy není satanský, nikdy není člověk zlý, ale pokud opustí Boha, pokud sám sebe zanedbá, může být jen zajat zlem. Zlo jej uchopí a on mu pak musí sloužit. Není to ten člověk, který dělá zlo, ale to zlo samo. Od zla není nic, co bychom mohli dobrého očekávat! Ale stejně tak od Boha nic zlého!"

"Když je (člověk) příliš slabý, propadne zlu, spadne dolů, pak nemůže jít po cestě vedoucí vzhůru, nedostává se mu síly, padá a spadne zlu do náruče a je pak zlu vydán na pospas. Když potom nepřijde záchranná, pomocná ruka a nevytáhne ho odtud, je na pěknou dobu ztracen. Pak bude muset zlu sloužit."

Povinností každého člověka je držet své tělo v pořádku. Každá negativní myšlenka ale, každé zlé slovo a každý zlý skutek působí na tělo škodlivě, tzn. když duch není spojen s Bohem a dá se napospas negativním silám, může to vést k onemocnění těla.

Když se ale duše znovu otevře proudění Boží síly a spojí se s duchem, bude následovat uzdravení těla. Z tohoto důvodu je vlastní postoj ducha tak rozhodující. Nikdy nesmí být uzdravení slibováno. Vždy to záleží na člověku samotném, jak se otevře dobru a jak si učení Bruna Groeninga vezme k srdci. Ošetřování těla může mít nějaký účinek, ale neodstraní příčinu. To může jenom člověk sám, jestliže provede "velký obrat".

Bůh je největší lékař

Opravdu léčit dokáže jenom Bůh, žádný člověk. Bůh je největší lékař. Pro Něho neexistuje nic nevyléčitelného, nic nemožného. Stále znovu říkal Bruno Groening:

"Důvěřuj a věř, pomáhá, léčí Boží síla!"

To jediné, co od člověka, který hledá pomoc, očekává, je ochota mu důvěřovat a přijmout víru v Boha, léčivou sílu a vlastní uzdravení. Pokud člověk tyto požadavky splní, může Bruno Groening pomoci. Dokonce, je-li víra jednotlivce příliš slabá, nabízí svoji pomoc:

"Tak jestli dnes ještě nemůžete věřit, budu to dělat za Vás, až skutečně uvěříte. A jestli dnes ještě neprosíte, ještě se neumíte modlit, chci také toto ještě pro Vás udělat."

Tak může být skrze Bruna Groeninga zprostředkována každému člověku Boží pomoc. Nikdo není z toho vyloučen. Všem má být pomoženo. Všichni mají zažít spásu. Lidé mají prožít, že Bůh není žádný trestající soudce, ale milující otec. Všichni lidé jsou Jeho dětmi a On je jim přítelem a spasitelem.

Díky Brunu Groeningovi může člověk opět zažít zázraky Boha. Ochrnutí chodí, slepí vidí a ti, kteří byli plni trampot se těší ze života. Bůh je pro všechny lidi největším lékařem a pomocníkem. Pro Něho není nic nemožné. Bruno Groening říkal:

"Je mnoho, co nelze vysvětlit, ale nic, co by se nemohlo stát."