Traberhof - nápor mas v Rosenheimu

Až na 30 000 pomoc hledajících lidí se denně shromažďuje v září 1949 před Gröningem

Po ukončení vyšetřování v Heidelbergu se Bruno Gröning v srpnu 1949 vydal do jižního Německa. Chtěl uniknout rozruchu, který se kolem jeho osoby rozvířil, a stáhl se do ústraní na soukromý statek u Rosenheimu blízko Mnichova. Nejprve se podařilo jeho pobyt utajit. Avšak poté, co se první noviny o jeho pobytu v Bavorsku zmínily, nastal opravdový nápor mas.

Až na 30 000 lidí denně proudilo k rosenheimskému Traberhofu. Tisk, rozhlas a týdeník přinášely zprávy. Dokonce byl natočen kinofilm, který nese titul "Gröning" a dokumentuje dění kolem něj.

Biblické scény

Noviny Zeitungsblitz informuje ve zvláštní příloze v druhé polovině záři: "Mezitím se shromáždilo víc než deset tisíc lidí, kteří všichni hodiny čekali v nesnesitelném horku na ten velký okamžik, kdy vyšel Gröning na balkon, hovořil k davu a vyzařoval svoji léčivou sílu. Lidé stáli těsně namačkáni, aby mohli v plné míře využít jeho ’léčivé paprsky’. A už se objevily reakce u těžce nemocných na vozíčcích a židlích nebo u ostatních jednotlivců stojících na okraji. Opět začali poloslepí vidět, opět se začali zvedat doposud nemohoucí chodit, opět pohybovali ochrnutí svými ztuhlými údy. Stovky vypovídaly o zesílených bolestech na nemocných místech, o tahu, píchání a mravenčení, o pocitu nepopsatelné ’lehkosti’ nebo o náhlém zmizení bolestí hlavy."

Nejen na Traberhofu docházelo k biblickým scénám. Všude, kde se Gröning objevil, byl rychlostí větru obklopen nesčetným množstvím nemocných. Anita Höhne popsala tyto stavy kolem Gröninga ve své knize Duchovní léčitelé dnes: "Už když jenom Gröning oznámil svůj příjezd, začaly hromadné poutě. Typická je scéna, kterou pozoroval žurnalista Rudolf Spitz při jedné návštěvě Gröninga v září 1949 v Mnichově:

’V 19,00 hodin stály tisíce na ulici Sonnestrasse. Ve 22,30 h tam stály ještě. Prožil jsem toho během pěti let války mnoho, ale nikdy jsem nebyl tak hluboce otřesen jako v těch čtyřech hodinách, kdy jsem seděl naproti Bruno Gröningovi a zažil děsivou přehlídku bídy a utrpení. Drali se k němu epileptikové, slepci a ochrnutí o berlích. Matky nesly své ochrnuté děti Gröningovi vstříc. Byla tam bezmoc, zazníval křik, prosebné volání o pomoc, prosby, přání a hluboké vzdychání.’"

Státní orgány projevují přízeň

Anita Höhne dále cituje žurnalistu Rudolfa Spitze: "Nemocné na nosítkách, ochrnuté, velké množství lidí pozoroval jiný novinář z Mnichova, dr. Kurt Trampler, také na Traberhofu u Rosenheimu, kde Bruno Gröning tehdy žil. Trampler přišel jako reportér mnichovského týdeníku Münchner Allgemeine - chladný novinář, který zveřejnil jen to, co sám viděl a slyšel: ’Slyšíme sem nyní z balkonu nějaký hlas, který nepatří Gröningovi, a spěcháme k oknu. Mnichovský policejní prezident Pitzer hovoří ke shromážděným. Vypráví, že jeho trápení s ischiasem, kterým byl léta postižen, se při čekání na Gröninga zmírnilo. Pitzer určitě není žádný muž, který by měl sklon k přecitlivělým představám, ale co sám na sobě pozoroval, může dosvědčit. Teď se otevřeně hlásí ke Gröningovi a poslanec CSU Hagen ho následuje se stejným vysvětlením.’"

Také bavorské úřady o Bruno Gröningovi smýšlely dobře. Mnichovský deník Münchner Merkur přinesl 7. září 1949 pod nadpisem "Přízeň vůči Gröningovi": "Ministerský prezident dr. Erhard se na tiskové konferenci v pondělí vyjádřil, že by se nemělo nechat působení ’mimořádného zjevu’ jako je Bruno Gröning ztroskotat na paragrafech. Podle jeho názoru nestojí proti schválení Gröninga v Bavorsku žádné velké těžkosti.

Bavorské státní ministerstvo vnitra při uzávěru redakce oznámilo: Předběžné ověření léčebné činnosti Bruno Gröninga ozřejmilo, že může být považována za skutky lásky a v tomto rámci není podle léčitelského zákona potřeba žádného povolení."

Po poškození pověsti k lékařské dokumentaci uzdravení

Na Traberhofu byl kolem Gröninga vytvořen velký rozruch. Našlo se mnoho obchodníků, kteří chtěli z jeho schopností těžit kapitál. Poškodili jeho pověst a vážnost a způsobili distancování úřadů. Když se poměry zhoršily natolik, že už byly nesnesitelnými, Gröning se stáhl do bavorských kopců. Chtěl se zabývat některými nabídkami na výstavbu léčebných stanic. Jeho cílem bylo vytvořit zařízení, ve kterém by ti, jež hledají pomoc, mohli uspořádanou cestou dosahovat uzdravení. Lékaři tam měli podle heidelberského vzoru dělat prohlídky před a po jeho působení a vzniklá uzdravení dokumentovat.

"Fenomén Gröning" a věda

Lékařská zkouška v Heidelbergu slibuje písemné dobrozdání

V této době v Herfordu začali lékařští odborní spolupracovníci časopisu Revue, přezkoumávat Gröningovy léčebné úspěchy. Marburgský psycholog a lékař prof. dr. H. G. Fischer jel se svým štábem mimořádných zpravodajů do Herfordu. Tam vedl rozhovory s uzdravenými a musel s překvapením konstatovat, že Gröningova "metoda" byla skutečně úspěšná. Nato se Revue, rozhodla přispět k vědeckému objasnění "fenoménu Gröning". Na univerzitní klinice v Heidelbergu měla být "léčebná motoda" "zázračného doktora" podrobena výzkumu.

Bruno Gröning přistoupil na návrhy Fischera, protože mu v případě příznivého průběhu přislíbil pozitivní odborný posudek. Gröning doufal, že takto najde cestu k volnému působení.

Uzdravení před očima lékařů – "Bruno Gröning žádný šarlatán"

27. července začala vyšetření. Osoby, na kterých měl dokázat své umění, byly vybrány z kruhu těch nemocných, kteří se na něho obrátili v prosebných dopisech, kterých bylo přes 80 000. K tomu navíc bylo několik pacientů kliniky Ludolfa Krehla z Heidelbergu. Všichni byli předem pečlivě vyšetřeni a byla stanovena přesná diagnóza. Nato přišli ke Gröningovi, který na ně nechal působit "svoje metody". Po celou dobu u toho byli přítomni lékaři. Stali se svědky toho, jak nemoci z části spontánně zmizely. Následná vyšetření na klinice tato uzdravení potvrdila. Také nevyléčitelná utrpení jako Bechtěrevova nemoc byla vyléčena.

V jednom předběžném odborném posudku otištěném v Revue se profesor dr. Fischer výslovně vyjádřil, že Bruno Gröning není žádný šarlatán, ale přírodně nadaný lékař duší. Tím se pokusil "fenomén Gröning" objasnit, aniž by mu přitom po právu dostál.

Gröning odmítá dělat obchod

Konečné dobrozdání mělo být vystaveno až po vyhodnocení všech výsledků. Bruno Gröning byl ujištěn, že cesta k jeho dalšímu svobodnému působení bude definitivně otevřena. Mezitím předložili profesoři Fischer a Weizsäcker (pod jejichž záštitou celé jednání probíhalo) Bruno Gröningovi následující návrh: chtěli vytvořit léčebné stanice, ve kterých měl působit po boku lékařů. Vedení a výběr pacientů měl ale přitom zůstat v jejich kompetenci.

K tomu Bruno Gröning: "Návrhy pana profesora F. v této věci se stanovenými finančními a jinými podmínkami byly vytvořeny tak, že byly pro mne nepřijatelné. Přirozeně bylo o tom vedeno mnoho rozhovorů, také s pány, kteří toto dílo chtěli financovat. S návrhy pana profesora F. jsem nemohl souhlasit a odmítl jsem je, protože: 1. nedisponuji ani fenikem, takže bych nemohl převzít žádné finanční povinnosti, protože bych je nemohl splnit, 2. nikdy jsem nemyslel na to, abych z celé záležitosti udělal obchod. Proto bylo to vše pro mne nemožným požadavkem. Kromě toho jsem chtěl dělat jenom to, co mi bylo díky mému poslání dáno: pomáhat těm, kteří hledají pomoc a tudíž být k dispozici lékařům a psychoterapeutům, ale nikdy ne z celé věci dělat obchod."

Nevystavení dobrozdání a potenciální konflikt se zákonem

Tímto odmítavým postojem Bruno Gröninga ztratili profesoři o něj zájem. Slíbený kladný posudek nebyl nildy vystaven. Místo toho, aby mu bylo umožněno volné působení, byly mu položeny jen nové balvany do cesty. V souvislosti s vyšetřováním byla jeho "léčebná metoda" doložena pojmy jako "ošetření", "pacient" atd. a ohodnocena jako lékařská činnost. Tím byl naprogramován konflikt s léčitelským zákonem.

1949 - v ohnisku veřejnosti

Působení Bruno Gröninga v°Herfordu

Na tisíce onemocnělých a pomoc hledajících obléhá Gröninga

Devítiletý Dieter Hülsmann byl už delší dobu upoután na lůžko. Trpěl progresivní svalovou distrofií a žádný z vyhledaných lékařů a profesorů mu nemohl pomoci. Poté, co se chlapce ujal Bruno Gröning, mohlo dítě znovu běhat. Inženýr Hülsmann - přemožen náhlým uzdravením svého syna - poprosil hosta, aby zůstal. Chtěl pozvat ještě další nemocné, kterým - tak Hülsmann - měl tento "zázračný muž" pomoci.

Bruno Gröning tuto nabídku přijal a den co den přicházelo více těch, kteří hledali pomoc. Bylo stále více lidí, kteří se dovídali o zázračném dění kolem Gröninga. Netrvalo to dlouho a všude se o něm mluvilo. Noviny vyprávěly o "zázračném doktorovi" a v britské zóně byl předmětem denních rozhovorů. Tisíce lidí proudilo na Wilhelmovo náměstí a masy lidí obléhaly dům.

Manfred Lütgenhorst z deníku Münchner Merkur napsal 24. června 1949 mezi jiným: "Když jsem dopoledne v 10,30 hodin přišel v Herfordu na náměstí, stálo před malým dvoupatrovým domem na Wilhelmově náměstí na tisíc lidí. Byl to nepopsatelný obraz nouze. Nesčetně ochrnutých na vozíčcích, jiní, kteří byli neseni svými příbuznými, slepí, hluchoněmí, matky se zhlouplými a ochrnutými dětmi, staré matičky a mladí muži se tlačili a naříkali. Skoro na stovku aut a autobusů parkovalo na náměstí a všichni sem přišli zdaleka."

Ochrnutí, žaludeční vředy, slepota: "Pan Gröning se na mne podíval a teď už jsem opět úplně zdravý."

Manfred Lütgenhorst dále: ",Věříte, že budete uzdraveni?‘ ptal jsem se nemocných. Přikývli. ,Včera jste tu měl být‘, odpověděl mi jeden. ,Pan Gröning byl ve Viersenu v Porýní a zde na tomto dvoře vstalo pět ochrnutých a odešli zdraví domů. Uzdravení na dálku - ten dvůr je uzdravil.‘ Ostatní nemocní to potvrdili.

Šel jsem dál davem a stenografoval jeho neuvěřitelná vyprávění. Bylo toho tolik, že by z toho byla kniha. Když jsem si zapálil cigaretu, řekl jeden mladý muž vedle mne: ,Prodejte mi, prosím, jednu!‘ Měl na sobě uniformu a vypadal jako navrátilec z Ruska. Dal jsem mu cigaretu. Zapálil si ji a bujně prohlásil: ,Vidíte, všechno teď zase dokážu sám.‘ Přitom pohnul pravým ramenem a pravou nohou. ,Byl jste také Gröningem uzdraven?‘ zeptal jsem se. ,Ano, byl jsem v Rusku ochrnutý na pravou stranu. Pan Gröning se na mne podíval a teď jsem zase úplně zdravý, ještě to nemohu stále pochopit.‘ Šťastně pohyboval svými údy.

Přitočil jsem se k jedné skupině, která se shromáždila kolem bělovlasé, asi čtyřicetileté ženy. ,Samozřejmě‘, slyšel jsem tu ženu říkat, ,také jsem byla panem Gröningem uzdravena. Měla jsem obrovské žaludeční vředy, stále jsem hubla a kvůli bolestem nemohla spát. Dvanáct osob nás bylo u pana Gröninga. (…) Na mne se podíval a tu mi bylo, jako by ty vředy spadly jako kameny k zemi. Od té doby už nemám žádné bolesti, jsem stále silnější a rentgenové snímky, které jsem nechala udělat, ukázaly úplné zmizení vředů. Dala jsem se k dispozici lékařské vyšetřovací komisi. Mohu Vám říct, ti žasli!‘

Paní pak pokračovala: ,Ale to ještě vůbec nic není. Minulý týden tady na tom dvoře stál jeden slepý muž. Čekal tu několik dnů a nocí. Protože sem častěji chodím, všimla jsem si ho. Bylo mi ho líto a pozvala jsem ho k jídlu. ,Ne‘ bránil se. ,Nesmím propásnout ten okamžik, kdy vyjde pan Gröning.‘ Tak jsem mu podala chleba a řekla mu, že se postarám, aby byl dopraven na nádraží. ,Nepotřebuji nikoho, protože na nádraží budu moci dojít sám.‘ A pak jsem to zažila na vlastní oči. Pan Gröning přišel a ten mladý muž začal křičet: ,Já zase vidím!‘ Skutečně, ten závoj z jeho očí ustoupil. Popsal mi, jakou tašku nesu v ruce. Říkal: ,Tam jede nějaké auto a tady je cedule s číslem‘ a sám našel cestu na nádraží. Všichni kolemstojící radostí plakali."

Zákaz léčení ze strany úřadů a lékařů

Netrvalo to dlouho a také úřady - především zdravotnické - se toho případu ujaly. Byla sestavena lékařská vyšetřovací komise a Bruno Gröning obdržel zákaz léčení. Několik vlivných lékařů se stalo jeho otevřenými nepřáteli. Zasadili se o to, aby znemožnili jeho působení a požadovali, aby své schopnosti uzdravovat podrobil vědeckému prověření. Jaké smýšlení se za tímto zákazem skrývalo, je zřejmé z následujících výpovědí rozhodujících zúčastněných lékařů: "Gröning může dokazovat, co chce, ale povolení léčit mu přesto nebude dáno." "Zabývat se Gröningem odporuje vážnosti lékařského stavu." Na konci června musel s konečnou platností opustit Herford. Všechna námaha získat povolení léčit ztroskotala.

Životní pouť a rozhodující zastávky v životě

Příprava na jeho pozdější působení

Vnucené a přerušené učednické roky

Když pátou třídou ukončil obecnou školu, začal se učit obchodníkem. Tento učební poměr však musel po 2,5 letech na naléhání otce přerušit. Zednický polír chtěl, aby se jeho syn rovněž vyučil stavebnímu řemeslu. Nechal ho vyučit tesařem, ale také tady nedošlo k žádnému zakončení. Hospodářský chaos poválečné doby to nenechal tak daleko dojít. Čtvrt roku před ukončením jeho výuční doby musela být firma, u které se učil, zavřena pro nedostatek zakázek. V následné době se živil různými činnostmi. Egon Arthur Schmidt píše o této době:

"Každá práce, kterou začal, se mu dařila"

"Jako o zvláštním znamení jsem byl informován různými spolupracovníky, že se mu každá práce, do které se pustil, dařila, buď to, že opravil hodiny, radiopřijímače, nebo že byl činný jako zámečník. V technických věcech se vyznal obzvlášť dobře. Neobával se také nikdy vykonávat nejhrubší a fyzicky nejtěžší práce. Jako přístavní dělník táhl za přesně takový provaz jako každý jiný z jeho druhů v práci. Nijak se tím nevynášel, patřilo to přece k cestě, která ho vedla přes hloubky, aby dorazil na výšinu. Staré čínské přísloví říká: ‚Kdo nešel nikdy bahnem, nemůže se stát světcem.´ Existují dostatečná svědectví dřívějších společníků na cestě, z nichž jedno mě teprve nedávno dostihlo a v němž se prostě a jednoduše říká, že tomu, kdo podává tuto zprávu, zůstal Bruno Gröning v dobré vzpomínce z jejich jednoroční spolupráce jako nejlepší a nejslušnější kamarád, jakého kdy měl."

Svatba a rodinné rány osudu

V jednadvaceti letech se oženil. Avšak jeho žena neměla pro něj žádné porozumění. Chtěla ho vtlačit do tísně měšťáckého rodinného života a odbyla vyléčení jako "vrtochy". Synové Harald a Günter, narození v letech 1931 a 1939, zemřeli oba ve věku devíti let. Ačkoliv zažili nesčetní lidé uzdravení skrze Bruno Gröninga, nevěřila Gertrud Gröningová na léčivou sílu svého muže. Nesvěřila děti jemu, nýbrž lékařům. Avšak školní medicína nedokázala pomoci. Oba chlapci zemřeli v nemocnici, Harald roku 1940 v Gdaňsku, Günter roku 1949 v Dillenburgu. Pro Bruno Gröninga to byly těžké rány osudu. Dokonce i v pozdějších letech mu samotnému vyhrkly ještě slzy, když o svých synech mluvil.

Tak byla pro něho doba mezi světovými válkami přípravou na jeho pozdější konání. Musel projít mnohými hořkými zkušenostmi, aby porozuměl lidem ve všech životních situacích a mohl s nimi soucítit v jejich nesnázích.

Pomáhat místo střílet – na frontě a ve válečném zajetí

Za druhé světové války byl roku 1943 povolán k Wehrmachtu. Tam došlo ke střetům s jeho nadřízenými. Pro jeho odmítání střílet na lidi mu hrozili, že ho postaví před válečný soud. Nakonec ale musel přece jen na frontu. Byl zraněn, dostal se do ruského zajetí a přišel na konci roku 1945 jako vyhnanec z vlasti do západního Německa.

Chování Bruno Gröninga v době války bylo odrazem jeho přání pomáhat. Dokonce i na frontě využil každou příležitost, aby se zasadil za své kamarády nebo civilní obyvatelstvo.

V jedné ruské vesnici umožnil lidem ohroženým smrtí hladem přístup k armádním zásobám potravin. V zajetí vybojoval svým kamarádům lepší ošacení, lepší jídlo a lepší ubytování. Nesčetným, kteří trpěli otoky z hladu, dopomohl k vyléčení. Za válečných hrůz neusmrtil žádného člověka, ale naopak nesčetným pomohl.

Manželský rozchod a obrácení se ke všem lidem

V prosinci roku 1945 byl propuštěn ze zajetí, vybudoval si v hesenském Dillenburgu novou existenci a přivedl k sobě svou rodinu. Když ale zemřel také druhý syn a jeho žena mu chtěla zakázat každou nápomocnou činnost, rozešel se s ní. Cítil se zavázán poskytovat léčivé síly, kterými byl vybaven, všem lidem. Říkal: "Nepatřím jednotlivcům, patřím lidstvu."

Začátkem roku 1949 vedla jeho cesta do Porúří. Skrze zprávy několika vyléčených bylo na Bruno Gröninga upozorněno stále více lidí. Putoval od domu k domu, vždy tam, kde ho bylo potřeba, kde ho nemocní prosili o pomoc. Tak působil v malém okruhu, až v březnu roku 1949 přijal pozvání jednoho inženýra z Herfordu, aby navštívil jeho syna.

Dětství a mládí

Bit, zesměšňován, nepochopen, brán – jako dítě, které je jiné než ty ostatní

Útěk z bezcitného prostředí do přírody: "Tady jsem zažíval Boha"

Bruno Gröning se narodil 30. května roku 1906 v Gdaňsku-Olivě jako čtvrtý ze sedmi dětí manželům Augustovi a Margaretě Gröningovým. Jeho rodiče zpozorovali už záhy neobyčejnost svého syna, např. k němu spontánně přicházela zvířata, která jinak platila za plachá, jako zajíci a srnky a nechala se jím beze strachu hladit.

Čím více Bruno Gröning vyrůstal, tím víc se mu jevilo jeho okolí cizí. Gröning vyprávěl, že byl doma mnohokrát zbit, až byl celý modrý a zelený. Rány, jak říkal, jeho tělo nebolely, ale cítil se nepochopen.

Odpuzovaný bezcitností svého okolí, prchal malý Bruno do přírody. Cítil se více přitahován k zvířatům, stromům a keřům než k mnohým lidem. Často zmizel na celé hodiny v blízkém lese.

"Zde jsem zažíval Boha. V každém keři, v každém stromě, v každém zvířeti, ano ba i v kameni. Všude jsem mohl po celé hodiny – nejednalo se vlastně o žádnou časovou představu – stát a přemýšlet, a vždycky mi bylo, jakoby se celý můj vnitřní život rozšiřoval až do nekonečnosti."

Divokých rvaček svých vrstevníků se nikdy nezúčastnil. Tak se často stal objektem zlého posměchu a pro svou odlišnost býval bit a trestán.

Rádo viděná uzdravení u člověka a u zvířete

Časem se stal v charakteru Bruno Gröninga patrným onen aspekt, který ho měl později přivést do ohniska zájmu veřejnosti: V jeho přítomnosti se uzdravovali lidé a zvířata. Zvlášť za první světové války vyhledával často lazarety, kde ho rádi viděli. Zranění se cítili v jeho přítomnosti dobře a mnozí se uzdravili. Také nechali nemocní poslat za jeho matkou s prosbou, aby k nim s malým Brunem přišla. V rodině a okruhu známých byla s radostí přijímána schopnost uzdravovat tohoto chlapce.

Snaha po samostatnosti

Bruno Gröning píše ve svém životopise: "Dokonce v mojí přítomnosti jako malého dítěte se nemocní lidé osvobozovali od svých potíží a děti jakož i dospělí se při rozčilení nebo hádce po několika mých slovech úplně uklidnili. Jako dítě jsem také mohl zjistit, že zvířata, která byla obvykle považována za plachá nebo také zlá, se vůči mně chovala dobromyslně a krotce. Můj vztah k rodičovskému domu byl naproti tomu podivný a napjatý. Snažil jsem se brzy o úplnou samostatnost, abych se vymanil z okolí neporozumění mé rodiny."

Bruno Gröning (1906-1959)

Neobyčejný člověk v kontroverzi společnosti

V roce 1949 se přes noc stalo jméno Bruno Gröning středem zájmu německé veřejnosti. Tisk, rozhlas a filmový týdeník o něm přinášely zprávy. Po celé měsíce uváděly události kolem "zázračného doktora", jak byl brzy nazýván mladou republikou, v úžas. Byl natočen film, byly svolány vědecké prošetřující komise a až k nejvyššímu grémiu se úřady zabývaly případem Bruno Gröninga. Sociální ministr severního Porýní a západního Falcu nechal Bruno Gröninga pronásledovat kvůli porušení léčitelského zákona, bavorský ministerský předseda se naproti tomu vyjádřil, že nelze takový "mimořádný zjev" jako je Gröning nechat ztroskotat na paragrafech. Bavorské ministerstvo vnitra označilo Gröningovo působení za "nezávislou činnost z lásky".

Ve všech vrstvách obyvatelstva se vehementně a sporně o případu Bruno Gröninga diskutovalo. Emocionální vlny planuly vysoko. Duchovní, lékaři, novináři, politikové a psychologové: všichni hovořili o Bruno Gröningovi. Jeho zázračná vyléčení byla pro jedny milosrdný dar vyšší moci, pro druhé šarlatánství. Avšak fakta jednotlivých vyléčení byla lékařskými vyšetřeními potvrzena.

Světový zájem o jednoduchého dělníka

Bruno Gröning, narozen 1906 v Gdaňsku a po válce, když z vlasti odsunutý emigroval do západního Německa, byl jednoduchým dělníkem. Živil se různými činnostmi, byl tesařem, dělníkem v továrně a v přístavu. A tu najednou se stal středem veřejného zájmu. Zpráva o jeho zázračných vyléčeních se rozšířila do celého světa. Ze všech zemí přicházeli nemocní, prosby o pomoc a nabídky. Tesetitisíce pomoc hledajících putovalo k jeho působišti. Revoluce v lékařství si razila svou cestu.

V zajetí zákazů, soudních jednání a ziskuchtivých spolupracovníků

Avšak byli tu i odpůrci. Podnikli vše pro to, aby znemožnili působení Bruno Gröninga. Byl pronásledován zákazy léčení, byl vtažen do procesů. Všechny snahy zařadit jeho působení do řádných kolejí se nezdařily. Jednak z důvodu odporu rozhodujících společenských sil, jednak z důvodu neschopnosti nebo zášti jeho spolupracovníků. Když Bruno Gröning v lednu 1959 v Paříži zemřel, byl poslední proces proti němu v plném proudu. Jednání bylo zastaveno, nikdy nebyl vysloven konečný rozsudek. Avšak mnoho otázek zůstalo nezodpovězených.

Bůh je ten největší lékař

Nevyléčitelné neexistuje

Důvěra a víra – Předpoklad k uzdravení

Opravdu léčit dokáže jenom Bůh, žádný člověk. Bůh je ten největší lékař. Pro Něho neexistuje nic nevyléčitelného, nic nemožného. Stále znovu říkal Bruno Gröning: "Důvěřuj a věř, Boží síla pomáhá a léčí!"

To jediné, co od člověka, který hledá pomoc, očekává, je ochota mu důvěřovat a přijmout víru v Boha, Jeho léčivou sílu a vlastní uzdravení. Pokud člověk tyto požadavky splní, může Bruno Gröning pomoci. Dokonce je-li víra jednotlivce příliš slabá, nabízí svoji pomoc: "Poněvadž dnes ještě nemůžete věřit, tak to chci učinit za Vás, až skutečně uvěříte. A jestli dnes ještě neprosíte, ještě se neumíte modlit, tak chci také to ještě pro Vás udělat."

Bůh není žádný trestající soudce

Tak může být skrze Bruno Gröninga zprostředkována Boží pomoc lidem, kteří přijali víru ve zdraví. Všem má být pomoženo. Lidé mají zažít, že Bůh není žádný trestající soudce, nýbrž milující otec. Všichni lidé jsou Jeho dětmi a On je jim přítelem a spasitelem.

Díky Bruno Gröningovi může člověk opět zažít zázraky Boha. Bůh je pro všechny lidi největším lékařem a pomocníkem. Pro Něho není nic nemožného. Bruno Gröning říkal: "Existuje mnohé, co nelze vysvětlit, ale nic, co by se nemohlo stát."

Člověk je duch

Tělo je jen pozemská schránka pro ducha a duši

Bruno Gröning objasňoval svým posluchačům pravou podstatu člověka takto: "Kdo jste?" ptal se. Žádný z jeho posluchačů neznal kromě svého jména žádnou odpověď. To ale Bruno Gröning nenechal jen tak. "Jste Vaše tělo?" zkoumal dále. Na naše mlčení nám vysvětlil, že už od pradávna nejsme tělo, ale duch. Naše tělo jsme dostali zapůjčeno od Boha jenom pro tento pozemský život. Dostali jsme je při narození a odevzdáme je zemi, jakmile odejdeme domů. Naše duše vytváří spojení mezi duchem a tělem a bere si dobré a špatné zkušenosti odtud s sebou na onen svět. Duše je nosičem Boží jiskry, která v okamžiku, kdy se člověk ve víře otevře, umožní vztah k Bohu. Uzavře-li se však duše v nevíře, zůstane spojení k Bohu přerušeno.

Tělo není tedy to podstatné u člověka, ale jenom tělesná schránka pro duši a ducha. Tak také při smrti se nic neztratí, jak tomu dnes hodně lidé věří, ale život jde dále. Není vázán na tělo.

Člověk není zlý – jen když sám sebe zanedbá, propadne zlu

Člověk je duch, jeho tělo je dar, který mu Bůh dal jako nástroj k dispozici pro pozemský život. Vlastním určením člověka je, aby užíval tělo k dobru a s jeho pomocí převáděl dobré myšlenky v činy. Díky svobodné vůli má ale člověk i tu možnost, aby je zneužil ke zlu, ke krádežím, k zabíjení, k ničení. Podle skutků člověka lze vyčíst, s kým je ve spojení a v koho službách je: ve službě Boha nebo ve službě Satana. To nevypovídá, že je člověk jako takový špatný nebo dobrý, nýbrž:

"Člověk je a zůstane Boží, nikdy není ďábelský, nikdy není satanský, nikdy není člověk zlý, ale pokud opustí Boha, pokud sám sebe zanedbá, může být jen zajat zlem. Zlo jej uchopí a on mu pak musí sloužit. To není ten člověk, který dělá zlo, ale to zlo samo. Od zla nelze očekávat nic dobrého! Ale stejně tak od Boha nic zlého!"

"Když je [člověk] příliš slabý, propadne zlu, spadne dolů, a pak nemůže jít po cestě vedoucí vzhůru, nedostává se mu síly, padá a spadne zlu do náruče a je pak zlu vydán na pospas. Když potom nepřijde záchranná, pomocná ruka a nevytáhne ho odtud, je na pěknou dobu ztracen. Bude pak muset zlu sloužit."

Každá myšlenka má účinek

Povinností každého člověka je udržovat své tělo v pořádku. Ale každá negativní myšlenka, každé zlé slovo a každý zlý skutek působí na tělo škodlivě, tzn. když duch není spojen s Bohem a dá se na pospas negativní sile, může to vést k onemocnění těla.

Když se ale duše znovu otevře proudění Boží síly a spojí se s duchem, bude uzdravení těla následkem. Z tohoto důvodu je vlastní duchovní postoj tak rozhodující. Nikdy nesmí být uzdravení slibováno. Vždy to záleží na člověku samotném, jak se otevře dobru a jak si učení Bruno Gröninga vezme k srdci. Ošetřování těla může mít nějaký účinek, ale neodstraní příčinu. To může jenom člověk sám, jestliže provede "velký obrat".

Myšlenky jsou síly

Pozitivní myšlenka tvoří, negativní myšlenka boří

Bruno Gröning nabádal často své posluchače k tomu, aby ověřovali své vlastní myšlenky a přijímali jenom ty dobré. Bůh a Satan nejsou jenom síly, ale také myšlenkové zdroje. Nepřetržitě vysílají myšlenky: Bůh dobré, Satan špatné. Člověk nemůže – jak říká Bruno Gröning – sám myšlenky produkovat, nýbrž má schopnost je pouze přijímat.

"Je tak důležité, jaké myšlenky člověk přijme, protože myšlenky jsou síly. Chce-li člověk dobro, tak mu pomůže Bůh, chce-li zlo, pomůže mu Satan."

Člověk není bez vůle vydán všemu, co mu přijde na mysl. Sám rozhoduje, které myšlenky strpí a které ne. Výběr by však přitom měl provádět svědomitě, ne povrchně. Za každou myšlenkou stojí síla: pozitivní myšlenka tvoří, negativní boří. Radostná zpráva povznáší, smutná skličuje. Myšlenky jsou duchovní síly. Nesou v sobě moc, o které dnešní lidstvo už sotva něco tuší. Myšlenka vytrysklá z lásky může člověka přivést k tomu, aby svůj život dal pro druhého. Naproti tomu myšlenka spojená s nenávistí, může člověka dohnat až k tomu, že druhého zabije. "Střezte se každé zlé myšlenky!"

"Všechno, co do sebe přijmete, musíte zase ze sebe vydat"

"Toho byste si už dnes museli být vědomi, že pokud jste přijali jen jedinou zlou myšlenku, tak jste vždy znovu zjistili, že se na Vás hrnuly další zlé myšlenky a Vy jste pak také říkali zlá slova. Tedy všechno, co do sebe přijmete, musíte ze sebe zase vydat."

"Přijmete-li jen jedinou zlou myšlenku, stanete se služebníkem zla, stanete se skutečně služebníkem Satana! Nechte si to říci!"

Člověk jedná podle své vůle

Ale co může člověk dělat proti depresivním, zpochybňujícím a vnucujícím se myšlenkám, strachu, apod., jak se má proti nim postavit? Vynořují se náhle jakoby odnikud, doslova se vloudí dovnitř a chtějí ovlivnit jeho náladu. Co má dělat?

Satan chce člověka negativními myšlenkami – jedno jakého druhu - svést k omylu, odvést ho z Boží cesty. Chce, aby se člověk bál, zlobil se, pochyboval o dobru a prohřešoval se proti Božím zákonům. Aby toho dosáhl, šáli ho tím, že je člověk hracím míčem nedobrých myšlenek a pocitů a že je jim bezmocně vydán na pospas. Ale to je klam a mam.

Bůh stvořil člověka takového, aby skrze své myšlení, mluvu a skutky mohl sám rozhodovat. Objeví-li se před jeho vnitřním zrakem nedobrá myšlenka, tak ji může klidně, ale jistě odmítnout. Když přitom zůstane pevný ve svém rozhodnutí, musí zlo ustoupit a nemůže nad ním získat žádnou moc. Člověk sám svou svobodnou vůlí rozhoduje o svém osudu. "Člověk jedná podle své vůle. Jaká je vůle, taková je myšlenka. Myšlenka vede člověka k činu."

Nejprve tu musí být vůle ke zdraví

Na jednom jednoduchém příkladě ukázal Bruno Gröning, jak velký význam myšlenkám náleží. Při stavbě domu je prvním impulsem vůle, resp. přání dům postavit. Poté se myšlenka stále více konkretizuje, až vznikne přesný plán. Až doposud existuje stavební dílo vlastně jenom ve fantazii budoucího pána domu. Vlastní stavba je teprve poslední krok na dlouhé cestě, jemuž předcházejí četná přemýšlení a příprava.

Stejně tak je to s uzdravením. Nejprve zde musí být vůle být zdráv, pak následuje myšlenkové oddělení se od nemoci a nakonec přijetí víry v uzdravení. Teprve posledním krokem je na těle probíhající uzdravení. Není to v podstatě žádné dílo člověka, nýbrž akt Boží milosti. Člověk si je nemůže zasloužit, ale může je dosáhnout.

Protiklady "dobro" a "zlo"

Člověk žije mezi tím a má stále na vybranou

Když má člověk díky svobodné vůli možnost se rozhodnout, naskýtá se otázka: Jaké jsou možnosti, mezi kterými může volit? K tomu Bruno Gröning: "Nepodceňujte a nezapomínejte, přátelé, že člověk žije mezi dobrem a zlem. Mezi tím žije, tady to dobré, tady to zlé, a mezi tím je člověk, on rozhoduje."

Člověk má volbu. Může konat dobro nebo zlo. Je-li některý z jeho bližních v nouzi, může mu pomoci, může bez povšimnutí projít okolo nebo může dokonce z nouze druhého pro sebe těžit. Může dělat, co chce. Člověk stojí ve svém životě vždycky – vědomě či nevědomě - na rozcestí, kde se musí rozhodnout pro dobrou nebo špatnou stezku. Většinou jsou to každodenní události, které určují běh osudu.

Jak je to např., když se ze zlosti nad upřímným slovem rozejdeme s přítelem, z hněvu na šéfa přijdeme o místo nebo propásneme kvůli uražené hrdosti jedinečnou příležitost? Jak často jsou to spontánní rozhodnutí, kterých později litujeme, ale která už nejdou vzít zpátky. Jeden nepatrný okamžik může rozhodnout o celém dalším životě, k dobrému nebo špatnému.

Budující a bořící síly

Ale jak k tomu dojde? Kdo to stojí za těmi pojmy "dobro" a "zlo"? Není celý život produktem slepé náhody, které je člověk bezmocně vydán?

Dobro – jak vysvětluje Bruno Gröning - pochází od Boha, zlo od Jeho protějšku: od Satana! Ten skutečně existuje a uložil si za cíl zničit vše dobré, Boží. Bruno Gröning: "Kdo to dělá, kdo nevyzkouší všechno, aby to dobré, Boží, zničil? Odkud přichází nemoc, nemoc u všeho, co zde na této Zemi roste? Vezměte si, co chcete, nějaké ovoce nebo nějakého jiného živého tvora, Satan se pokouší stále znovu a znovu všechno zničit. A také dokázal to, že trápí člověka."

"Satan, který existuje na této Zemi, zkouší všechno, jen aby zničil to dobré a Boží."

"Kde je Bůh, tam je láska, kde je Satan, tam jsou války."

V duchovním smyslu stojí oba póly proti sobě: Bůh jako život sám a Satan, který ho chce zničit. Stojí jim po boku zástupy duchovních bytostí a boj je veden s veškerou tvrdostí. Obě strany disponují ohromnou energii. Jejich podstatu popisuje Bruno Gröning jednoduchými slovy: "Ta Boží síla je budující a ta zlá, ďábelská, satanská je bořící."

Obě může člověk do sebe přijmout a nechat působit, jak na těle, tak také na duši. Ta jedna působí jako posilující a tvořící, ta druhá jako oslabující a bořící. Pozitivní síla v sobě nese uzdravení, negativní nemoc.

Nemoc není žádný Boží trest, nýbrž následek špatných myšlenek a činů

Bruno Gröning říkal, že nemoc pochází od zla a ne – jak je mnohdy tvrzeno - jako trest Boží. Takové myšlenky označil jako lež a rozhodně je odmítl. Bůh netrestá! Nemoc je následek špatných myšlenek a činů. Když je tato příčina překonána, je také odstraněn důsledek a to je Boží vůle.

"Není to tak, jak si lidé myslí, že nemoc by byla Božím trestem. Je to srovnatelné s tím, když dítě opustí rodičovský dům. To už rodiče nemohou nad ním držet ruce, nemohou dítě dále chránit. Tak jsme také my opustili našeho Otce. Nesmíme zapomínat, že my sami jsme jenom Boží děti. Jenom On nám může pomoci! A On nám pomůže, když jsme k němu znovu našli cestu."

Svobodná vůle

Člověk rozhoduje sám, zda věří na nemoc nebo na zdraví

Vnitřní rozpor

Když se během uzdravujícího procesu objeví bolesti, není vždy lehké myslet na Regelungen. Mnoho lidí znejistí: "Jsou to regulační bolesti nebo příznaky nemoci?" Začne vnitřní rozpor o víru. Tady se rozhoduje, jestli člověk obdrží uzdravení, respektive jak dlouho bude uzdravující proces trvat. Záleží na tom, čemu věnuje více víry, jestli myšlenkám na nemoc nebo myšlenkám na uzdravení. Věří-li dále na nemoc, tak si ji také ponechá. Pokud se ale přece probojuje k víře ve zdraví, pak se může uzdravující proces dokončit. Člověk rozhoduje sám.

Nikdo se nemůže k uzdravení nutit, může se jen dobrovolně rozhodnout

To je důležitý bod v učení Bruno Gröninga. On stále znovu zdůrazňoval, že člověk má nedotknutelnou svobodnou vůli, nejvyšší dar, který může Bůh živé bytosti dát. Pozvedá člověka ze stupně řízeného tvora na stupeň svobodného dítěte, které plní Boží přikázání ne z donucení, ale dobrovolně z vlastní vůle. Přitom mu ale svobodná vůle umožňuje, Boží zákony nedodržovat.

Bruno Gröning respektoval nejvyšším způsobem svobodnou vůli člověka. Proto může pomoci jenom tomu, který si pomoci nechá, který je připraven se od nemoci oddělit. Smí člověku odebrat pouze to, co mu silou své svobodné vůle sám dá. Kdo na své nemoci sedí, stále na ni myslí a mluví o ní, ten bude na uzdravení marně čekat. Tak to řekl Bruno Gröning: "Smím pomoci najít člověku cestu k Bohu, ale nesmím mu jeho rozhodnutí o tom ani vzít, ani ho nesmím k dobru nutit. Každý musí svou cestu najít sám."

„Regelungen“

Čištění těla může nejprve způsobit bolesti

"Regelungen" jsou součástí čisticího procesu

Někteří lidé dostávají při příjmu Heilstromu bolesti. Tento fenomén označil Bruno Gröning jako "Regelung". Je to znamení začínající přestavby v těle. Regulační bolesti nelze srovnávat s bolestmi u nemoci. Jsou způsobeny působením Heilstromu a jsou výrazem čištění onemocnělých orgánů. Kurt Trampler (uzdravený, dočasný spolupracovník Bruno Gröninga, žurnalista a autor knihy) k tomu píše: "Také regulační bolesti dost často matou pomoc hledající. Regulační bolesti musí být. Často se jednotliví lidé, když se dostavily regukační bolesti, obávali, že by mohlo dojít k recidivě. Dostali strach a říkali: Je to ještě horší, pojďme k lékaři. Gröning: ,Proto Vás upozorňuji, když přijdou regulační bolesti, vydržte je. Nestane se nic špatného, nýbrž jen to, že se člověk uzdraví."

Forma Regelungen může být rozdílná. Bolesti se mohou podobat původní nemoci, někdy dokonce mohou být silnější. Mohou se ale projevovat zcela jinak. Je to případ od případu rozdílné, každé tělo reaguje na léčivou sílu zcela individuálně.

Od regulačních bolestí nemůže být člověk ušetřen. Je to součást čisticího procesu, při němž se duchovní cestou odstraňuje nečistota nemoci z těla.

Jak probíhá Regelung

Bruno Gröning vysvětloval fenomén Regelungen na příkladu znečistěné konve na mléko. Ptal se, co se musí udělat, když má být zkyslé, páchnoucí mléko v konvici vyměněno za čerstvé. Odpověď je zřejmá: Nejdříve se musí zkažené mléko vylít, potom konvici vyčistit. Zcela podobně – v přeneseném smyslu je to u člověka. Vezměme nyní tělo jako konev, nemoc jako zkažené mléko a zdraví jako dobré mléko, pak se musí člověk nejdříve myšlenkově od nemoci oddělit – špatné mléko vylít. Potom se tělo od "špíny" nemoci očišťuje – to jsou Regelungen. Teprve vyčištěná nádoba může být plněna čerstvým mlékem – zdraví vstupuje do člověka.

Na jiném příkladě srovnává člověka s miskou na ovoce: "Vezměte misku, která je naplněna jedno čím, třeba ovocem, které celé dny leží, tedy leželo a nikdo se o ně nestaral a nikdo nevěděl, že by je měl ošetřovat a zkazilo se. Toto ovoce už není k užitku. A nyní přijde někdo a chce vám dát nové zdravé ovoce, tedy byla by velká hloupost, kdyby to nové, zdravé ovoce bylo položeno na to staré, protože nové by se zkazilo, stejně jako již to staré. Když chcete mít zdravé ovoce, musíte nejprve to špatné, nezdravé, nepoživatelné dát stranou; ale nejen to, nýbrž musíte také vyčistit i samotnou misku na ovoce, aby pak mohla přijmout zdravé ovoce. Srovnejte misku s Vaším tělem a ovoce s Vašimi nemocnými orgány a zdraví je to, čeho se nadějete, ale je to nemožné, pokud špatné nemůžete odhodit, v tomto případě to znamená, pokud se zabýváte Vaší nemocí."

„Einstellen“

Správné držení těla a správný duchovní postoj pro příjem Božího Heistromu

Jako Heilstrom označoval Bruno Gröning duchovní sílu, která způsobuje uzdravení. Synonymně používal také pojmy léčivá vlna a Boží síla. Jak ale může člověk do sebe přijmout Heilstrom, jak se Boží síle otevřít? Bruno Gröning doporučoval pomoc hledajícím posadit se následujícím způsobem: Paže a nohy nekřížit a položit ruce, otočené dlaněmi nahoru, na stehna. Vedle tohoto vnějšího otevření je důležité, odpoutat se od všech rušivých myšlenek a zcela se soustředit na to, co se děje v těle. Otevřený duchovní postoj plný víry, je základním předpokladem. Tímto způsobem se může člověk otevřít proudění léčivé síly. Bruno Gröning řekl: "Bůh nám dává vše dobré, jen musíme to všechno Jeho, co nám posílá, do sebe přijmout. Nuže – dělejte to!"

Proč je držení těla tak důležité, vysvětluje následujícím způsobem: "Ti, kteří mají ještě volně pohyblivé tělo, ti ho rádi často křečovitě svírají, to je také moc, moc zvyku. Nohy překřížit, přehodit přes sebe; jistě si může i občas pohovět, to znamená protáhnout se, zalenošit, ale ne tehdy, když člověk chce přijímat dobro, to Boží. Tu pak musí být volný, musí tu sedět nebo stát s otevřenýma a prázdnýma rukama!"

Kurt Trampler (uzdravený, dočasný spolupracovník Bruno Gröninga, žurnalista a autor knihy) píše ve své knize Velký obrat: "Důležitá (…) je vedle vnitřní přípravy také zdánlivě malá, ale přesto velmi podstatná formálnost. Člověk má sedět neopřen a ani ruce ani nohy nemá klást na sebe. Vzájemný dotyk rukou působí podle Gröningova pojetí zkrat proudu života v horní části těla, nohy kladené jedna přes druhou nebo úplně překřížené vedou ke stejným škodám v dolní části těla. Kdo ze zvyku takové chyby dělá, může si, viděno z dlouhodobějšího pohledu, dokonce přivodit opravdu nepříjemné nemoci."

Dávat pozor na to, co cítíme ve vlastním těle

Vědomé přijímání síly, nazval Bruno Gröning "Einstellen". Člověk se "nalaďuje" na příjem Heilstromu. Kde a kdy se to děje, není rozhodující. Důležité je jen to, aby byl člověk v klidu, odpoutal se od všech rušivých myšlenek a přesně pozoroval, co se děje v jeho těle. Bruno Gröning se vždy znovu dotazoval svých posluchačů, co cítí.

"Máte se jen soustředit na to, abyste přijímali to pravé, Boží vysílání, lépe řečeno: abyste je dosahovali. Jak tohoto vysílání dosáhnete, to zjistíte. Ale stále znovu musím říkat, že teprve tehdy, až svému tělu věnujete skutečnou pozornost, že dáváte pozor na to, co se v něm děje, a mnohem méně na to, co se děje kolem něho, nýbrž jen v něm, ve Vašem vlastním těle."

Každý člověk může Heilstrom cítit na vlastním těle. Někdo cítí mravenčení, jiný přival chladu nebo tepla. Třetí musí pohybovat pažemi nebo nohama, čtvrtý se třese. Tak vyvolává Heilstrom u jednotlivých lidí rozdílné reakce.