Svobodná vůle

Člověk rozhoduje sám, zda věří na nemoc nebo na zdraví

Vnitřní rozpor

Když se během uzdravujícího procesu objeví bolesti, není vždy lehké myslet na Regelungen. Mnoho lidí znejistí: "Jsou to regulační bolesti nebo příznaky nemoci?" Začne vnitřní rozpor o víru. Tady se rozhoduje, jestli člověk obdrží uzdravení, respektive jak dlouho bude uzdravující proces trvat. Záleží na tom, čemu věnuje více víry, jestli myšlenkám na nemoc nebo myšlenkám na uzdravení. Věří-li dále na nemoc, tak si ji také ponechá. Pokud se ale přece probojuje k víře ve zdraví, pak se může uzdravující proces dokončit. Člověk rozhoduje sám.

Nikdo se nemůže k uzdravení nutit, může se jen dobrovolně rozhodnout

To je důležitý bod v učení Bruno Gröninga. On stále znovu zdůrazňoval, že člověk má nedotknutelnou svobodnou vůli, nejvyšší dar, který může Bůh živé bytosti dát. Pozvedá člověka ze stupně řízeného tvora na stupeň svobodného dítěte, které plní Boží přikázání ne z donucení, ale dobrovolně z vlastní vůle. Přitom mu ale svobodná vůle umožňuje, Boží zákony nedodržovat.

Bruno Gröning respektoval nejvyšším způsobem svobodnou vůli člověka. Proto může pomoci jenom tomu, který si pomoci nechá, který je připraven se od nemoci oddělit. Smí člověku odebrat pouze to, co mu silou své svobodné vůle sám dá. Kdo na své nemoci sedí, stále na ni myslí a mluví o ní, ten bude na uzdravení marně čekat. Tak to řekl Bruno Gröning: "Smím pomoci najít člověku cestu k Bohu, ale nesmím mu jeho rozhodnutí o tom ani vzít, ani ho nesmím k dobru nutit. Každý musí svou cestu najít sám."

„Regelungen“

Čištění těla může nejprve způsobit bolesti

"Regelungen" jsou součástí čisticího procesu

Někteří lidé dostávají při příjmu Heilstromu bolesti. Tento fenomén označil Bruno Gröning jako "Regelung". Je to znamení začínající přestavby v těle. Regulační bolesti nelze srovnávat s bolestmi u nemoci. Jsou způsobeny působením Heilstromu a jsou výrazem čištění onemocnělých orgánů. Kurt Trampler (uzdravený, dočasný spolupracovník Bruno Gröninga, žurnalista a autor knihy) k tomu píše: "Také regulační bolesti dost často matou pomoc hledající. Regulační bolesti musí být. Často se jednotliví lidé, když se dostavily regukační bolesti, obávali, že by mohlo dojít k recidivě. Dostali strach a říkali: Je to ještě horší, pojďme k lékaři. Gröning: ,Proto Vás upozorňuji, když přijdou regulační bolesti, vydržte je. Nestane se nic špatného, nýbrž jen to, že se člověk uzdraví."

Forma Regelungen může být rozdílná. Bolesti se mohou podobat původní nemoci, někdy dokonce mohou být silnější. Mohou se ale projevovat zcela jinak. Je to případ od případu rozdílné, každé tělo reaguje na léčivou sílu zcela individuálně.

Od regulačních bolestí nemůže být člověk ušetřen. Je to součást čisticího procesu, při němž se duchovní cestou odstraňuje nečistota nemoci z těla.

Jak probíhá Regelung

Bruno Gröning vysvětloval fenomén Regelungen na příkladu znečistěné konve na mléko. Ptal se, co se musí udělat, když má být zkyslé, páchnoucí mléko v konvici vyměněno za čerstvé. Odpověď je zřejmá: Nejdříve se musí zkažené mléko vylít, potom konvici vyčistit. Zcela podobně – v přeneseném smyslu je to u člověka. Vezměme nyní tělo jako konev, nemoc jako zkažené mléko a zdraví jako dobré mléko, pak se musí člověk nejdříve myšlenkově od nemoci oddělit – špatné mléko vylít. Potom se tělo od "špíny" nemoci očišťuje – to jsou Regelungen. Teprve vyčištěná nádoba může být plněna čerstvým mlékem – zdraví vstupuje do člověka.

Na jiném příkladě srovnává člověka s miskou na ovoce: "Vezměte misku, která je naplněna jedno čím, třeba ovocem, které celé dny leží, tedy leželo a nikdo se o ně nestaral a nikdo nevěděl, že by je měl ošetřovat a zkazilo se. Toto ovoce už není k užitku. A nyní přijde někdo a chce vám dát nové zdravé ovoce, tedy byla by velká hloupost, kdyby to nové, zdravé ovoce bylo položeno na to staré, protože nové by se zkazilo, stejně jako již to staré. Když chcete mít zdravé ovoce, musíte nejprve to špatné, nezdravé, nepoživatelné dát stranou; ale nejen to, nýbrž musíte také vyčistit i samotnou misku na ovoce, aby pak mohla přijmout zdravé ovoce. Srovnejte misku s Vaším tělem a ovoce s Vašimi nemocnými orgány a zdraví je to, čeho se nadějete, ale je to nemožné, pokud špatné nemůžete odhodit, v tomto případě to znamená, pokud se zabýváte Vaší nemocí."

„Einstellen“

Správné držení těla a správný duchovní postoj pro příjem Božího Heistromu

Jako Heilstrom označoval Bruno Gröning duchovní sílu, která způsobuje uzdravení. Synonymně používal také pojmy léčivá vlna a Boží síla. Jak ale může člověk do sebe přijmout Heilstrom, jak se Boží síle otevřít? Bruno Gröning doporučoval pomoc hledajícím posadit se následujícím způsobem: Paže a nohy nekřížit a položit ruce, otočené dlaněmi nahoru, na stehna. Vedle tohoto vnějšího otevření je důležité, odpoutat se od všech rušivých myšlenek a zcela se soustředit na to, co se děje v těle. Otevřený duchovní postoj plný víry, je základním předpokladem. Tímto způsobem se může člověk otevřít proudění léčivé síly. Bruno Gröning řekl: "Bůh nám dává vše dobré, jen musíme to všechno Jeho, co nám posílá, do sebe přijmout. Nuže – dělejte to!"

Proč je držení těla tak důležité, vysvětluje následujícím způsobem: "Ti, kteří mají ještě volně pohyblivé tělo, ti ho rádi často křečovitě svírají, to je také moc, moc zvyku. Nohy překřížit, přehodit přes sebe; jistě si může i občas pohovět, to znamená protáhnout se, zalenošit, ale ne tehdy, když člověk chce přijímat dobro, to Boží. Tu pak musí být volný, musí tu sedět nebo stát s otevřenýma a prázdnýma rukama!"

Kurt Trampler (uzdravený, dočasný spolupracovník Bruno Gröninga, žurnalista a autor knihy) píše ve své knize Velký obrat: "Důležitá (…) je vedle vnitřní přípravy také zdánlivě malá, ale přesto velmi podstatná formálnost. Člověk má sedět neopřen a ani ruce ani nohy nemá klást na sebe. Vzájemný dotyk rukou působí podle Gröningova pojetí zkrat proudu života v horní části těla, nohy kladené jedna přes druhou nebo úplně překřížené vedou ke stejným škodám v dolní části těla. Kdo ze zvyku takové chyby dělá, může si, viděno z dlouhodobějšího pohledu, dokonce přivodit opravdu nepříjemné nemoci."

Dávat pozor na to, co cítíme ve vlastním těle

Vědomé přijímání síly, nazval Bruno Gröning "Einstellen". Člověk se "nalaďuje" na příjem Heilstromu. Kde a kdy se to děje, není rozhodující. Důležité je jen to, aby byl člověk v klidu, odpoutal se od všech rušivých myšlenek a přesně pozoroval, co se děje v jeho těle. Bruno Gröning se vždy znovu dotazoval svých posluchačů, co cítí.

"Máte se jen soustředit na to, abyste přijímali to pravé, Boží vysílání, lépe řečeno: abyste je dosahovali. Jak tohoto vysílání dosáhnete, to zjistíte. Ale stále znovu musím říkat, že teprve tehdy, až svému tělu věnujete skutečnou pozornost, že dáváte pozor na to, co se v něm děje, a mnohem méně na to, co se děje kolem něho, nýbrž jen v něm, ve Vašem vlastním těle."

Každý člověk může Heilstrom cítit na vlastním těle. Někdo cítí mravenčení, jiný přival chladu nebo tepla. Třetí musí pohybovat pažemi nebo nohama, čtvrtý se třese. Tak vyvolává Heilstrom u jednotlivých lidí rozdílné reakce.

„Heilstrom“

Životní proud z Božího zdroje síly

Gröning jako "transformátor" mezi "elektrárnou" Bůh a "žárovkou" člověk

Bruno Gröning se sám označoval za zprostředkovatele duchovní síly, která přichází přímo od Boha a způsobuje uzdravení. Tuto Boží sílu nazýval "Heilstrom".

Aby vysvětlil podstatu Heilstromu, používal příměr. Srovnával Boha s elektrárnou, člověka se žárovkou. Tak jako žárovka může jen tehdy splnit svůj účel, když získá proud z elektrárny, může člověk žít v Božím pořádku jen tehdy, když je napájen silou Boha. Sobě Gröning připisuje úlohu "transformátoru". Přeměňuje nekonečně vysoké Boží energie tak, aby každý člověk mohl dostat jen tolik, kolik přijmout může. Jeho schopnost přijmu síly byla neomezená. Tak bylo možné např. v Rosenheimu na Traberhofu, že tisíce lidí cítily současně léčivou sílu a došlo k velkým masovým uzdravením.

Když se přetrhlo spojení mezi Bohem a člověkem

Bruno Gröning vysvětluje, že prapůvodně existovalo přímé spojení mezi "elektrárnou" Bohem a "přijímačem" člověkem. Lidé žili na zemi jako děti Boha v nejvyšší jednotě se svým otcem. Avšak když se od Boha odvrátili, vypadli z Božího pořádku, vydali se bídě a nouzi. Spojení mezi Bohem a člověkem se přetrhalo. Postupem času vznikala stále se prohlubující propast, kterou již lidé sami nedokázali přemostit.

Most přes propast mezi Bohem a člověkem vzhůru k novému životnímu pocitu

Bruno Gröning poznamenává: "A protože se člověk už vůbec nedokázal vrátit na tu vlastní, na Boží cestu, neboť most, který k ní vedl byl zbořen, a člověk, natlačen na hromádku, jen bloudil kolem sem a tam – postavil jsem, znovu vybudoval most k této pravé, Boží cestě, a jestliže ten most použijete, když přes něj půjdete, přijdete na cestu, na tu Boží cestu, kde pak Vy sami máte spojení k velkému, jedinečnému Božímu dílu, kde potom obdržíte ten pravý, správný, ten Boží životní proud, abyste pak mohli dále zvládnout, především ve zdraví, Váš život."

"A kdo přejde přes tento most a bude dál kráčet tou pravou, Boží cestou, ten získá úplně jiný pocit, bude udiven tím vším, co zde je, co doposud ještě nemohl poznat. Jedině tam teprve skutečně obdržíte napojení na velké Boží dílo."

Kdo učení Bruno Gröninga následuje a otevře se Boží síle, bude Heilstrom cítit na vlastním těle. Dostaví se v něm úplně nový životní pocit: bolesti, starosti a nouze ustoupí, usídlí se v něm zdraví, harmonie a radost. Začne zažívat, že Bůh nepanuje jako nemilosrdný soudce daleko nad hvězdami, nýbrž stojí jako láskyplný otec u lidí a chce jim pomáhat. Propast je překlenuta. Člověk zažívá opět prvotní stav.

Velký obrat

Oddělit se od nemoci a věřit ve zdraví

Zabývat se v myšlenkách nemocí, znamená ji držet

Stále znovu vyzýval Bruno Gröning lidi k "velkému obratu". Upomínal je, aby víru v dobro převedli ve skutky a upustili od špatných zvyklostí.

V první řadě nabádal lidi, aby nemysleli na nemoci. Stále zdůrazňoval, že nemoc přichází od zla, a je zlem. Zabývat se jí, znamená odevzdat se zlu. To znesnadňuje léčebný proces a může ho dokonce znemožnit. "Kdo se zaměstnává nemocí, pevně ji drží a uzavírá Boží síle cestu."

Člověk se má od nemoci oddělit, nemá ji považovat za své vlastnictví, nýbrž v ní vidět zlo. "Nemoc nepatří k člověku!"

Nemoc odevzdat Bruno Gröningovi

Bruno Gröning lidem nabídnul, že jim nemoci odejme: "Dejte mi Vaše nemoci a Vaše starosti! Sami si s nimi neporadíte. Já je za Vás ponesu. Ale dejte mi je dobrovolně, krást, to já nedělám!"

"Když nemoc svobodně odevzdáte, abych Vám ji mohl odebrat, je to dobré; když si ji však pevně držíte, pak ani já nesmím nic učinit. Sedmé přikázání to zakazuje: "Nemáš krást!" Kdybych člověku odebral nemoc z pozice moci, hřešil bych. Já nesmím krást! Kdo má svou nemoc rád, pevně ji drží. Kdo na ni může zapomenout, tomu ji vezmu, protože ji odevzdal svobodně, a to nejen v myšlenkách, ale také v činech. Musíte poslouchat mé slovo! Nechci Vás ovlivňovat. Když nemoc svobodně odevzdáte, pak Vám odeberu všechno utrpení!"

Nejprve musí člověk v sobě způsobit vnitřní obrat

Za jak důležitý Bruno Gröning vnitřní obrat jednotlivce považoval, ukazuje zřetelně následující výňatek z knihy Velký obrat od Kurta Tramplera (uzdravený, dočasný spolupracovník Bruno Gröninga, žurnalista a autor knihy): "Také v soukromých rozhovorech jsem často od Bruno Gröninga slyšel rozhodující vyjádření, že nese před Bohem zodpovědnost za to, aby umožnil ’vyléčení skrze čistou Boží sílu’ jen těm trpícím, kteří mají přinejmenším dobrou vůli žít podle Božích zákonů, a vyloučit z vyléčení každého, který není ochoten od zla upustit. "Mohl bych", řekl, "provést masové vyléčení tak, že bych řekl: Všichni nemocní z jednoho města nebo z jedné země buďte zdraví! Ale nebylo by tím více ztraceno než získáno ? Byli by ti zlí mezi nemocnými k obratu připraveni ? Nezneužili by jen opět získané zdraví ? Ne! Nejdřív musí člověk dojít k vnitřnímu obratu, nejdřív musí být ochoten, to ďábelské ze sebe vyrvat a nalézt cestu k Bohu. Teprve potom je hoden toho, aby byl vyléčen."

Prapůvodní člověk nebyl nemocný

Následující slova Bruno Gröninga objasňují tento výrok a vysvětlují vznik nemocí:

"Jak vůbec dojde k tomu, že člověk onemocní? Prapůvodní člověk nebyl nemocný. Lidé se stali špatnými, z generace na generaci stále horšími. Špatnost zasáhla tak daleko, že se brzy už nebude moci žít. Spory a nesváry v samotné rodině, více války než míru mezi národy! Starosti přinesly lidstvu duševní utrpení a zapustily kořeny tak hluboko, že lidé museli onemocnět. Jeden zatěžuje duševně druhého! Lidstvo je znetvořené, lidé se od přirozeného vzdálili, mnozí ztratili víru v Boha. Kdo ale sejde z Boží cesty, ten se také vzdálí od svého zdraví."

Pokud chce člověk skrze Bruno Gröninga znovu dosáhnout zdraví, musí být ochoten upustit od "špatnosti". Musí se ke špatnému, k nemoci, otočit zády, oddělit se od ní, již nikdy nemyslet "moje astma, moje revma, atd." Není to vždy lehké. Vyžaduje to vnitřní proměnu. Člověk musí od základu změnit své myšlení. Má věřit ne jak je zvyklý na nemoc, nýbrž na zdraví. Má přijmout víru, že i nevyléčitelná utrpení jsou léčitelná.

"Rozumem nemohu být pochopen"

Co tady Bruno Gröning očekával od pomoc hledajících! Nezdráhá se to každému logickému myšlení, vzít vážně takové pobízení? Jak se mají revmaticky deformované kotníky opět dát do pořádku, jak mají být ochrnuté údy schopné fungovat? Jak má být možné odevzdat Bruno Gröningovi nemoci, aniž by provedl nejmenší ošetření, ano, aniž by mu bylo utrpení jen vylíčeno? Není to urážka pro každého střízlivě uvažujícího člověka?

Je to vskutku velký obrat, který Bruno Gröning od lidí očekává, znamená to přece, postavit stranou každé vědecké, rozumově orientované myšlení a přijmout víru v něco vyššího. Jeho učení spočívá na úplně jiných základech než dnes běžné, z materialistického ducha pramenící rozumové myšlení. Proto často říká: "Rozumem určitě nemohu být pochopen."

Příčina nemocí

Když chybí spojení s Božím zdrojem síly

Nemoc není žádná náhoda

Mnoho lidí žije dnes ve víře, že nemoc je něco nahodilého, co najednou vyvstane a jakoby z ničeho nic člověka napadne. Bruno Gröning naproti tomu říká: "Čím více se člověk od Boha odklonil, vědomě nebo nevědomě, tím méně života je v jeho těle, takže tam bylo sotva tolik života, aby orgány na něj reagovaly tak, jak jim to bylo určeno. Již nemohl jít s plnou silou životem. Vzdálil se od tohoto pramene síly. Nakonec to spojení k velkému Božímu prameni síly ztratil. Už nemohl do sebe přijímat sílu Boha. A tak se jeho tělo stalo vrakem."

Mezi Bohem a člověkem vznikla velká propast

Jak může člověk opět dojít ke zdraví, popisuje Bruno Gröning následujícím způsobem: "Bůh stvořil člověka krásného, dobrého a zdravého. Tak ho chce také mít. Prapůvodně byl člověk s Bohem zcela spojen, byla zde jen láska, harmonie a zdraví, všude byla jednota. Ale když první člověk naslouchal a uposlechl zlému hlasu, který promlouval vně této jednoty, tehdy toto spojení rozbil a od té doby stojí Bůh zde a člověk tam. Mezi Bohem a člověkem vznikla velká propast. Není zde žádné spojení. Člověk - odkázaný sám na sebe - může být jak chce věřící a modlit se, na své životní cestě bude zlem napadán a stahován do hloubky. Vy jste se na Vaší životní cestě dostali sem, sem dolů. Prožíváte neštěstí, bolesti, nevyléčitelné utrpení. Říkám Vám: Nechoďte ještě hlouběji, nýbrž já Vás volám k velkému obratu! Pojďte nahoru a přes propast Vám stavím most! Jděte z cesty utrpení na Boží cestu! Na ní neexistuje žádné neštěstí, žádné bolesti, žádné nevyléčitelné – je zde jen dobro. Tato cesta vede zpět k Bohu!"

Učení Bruno Gröninga

Pomoc a uzdravení duchovní cestou

Učení Bruno Gröninga vychází z vlivu duchovních sil na člověka. Vliv těchto sil je větší, než si mnozí lidé uvědomují.

Člověk jako "baterie" – aby mohl plnit své úkoly, musí stále znovu přijímat novou životní energii

Bruno Gröning srovnává člověka s baterií. V denním životě každý vydává energii. Přesto však nebývá potřebná nová energie často dostatečně doplňována. Stejně jako prázdná baterie není schopná své funkce, nemůže ani oslabené tělo vykonávat svoji funkci. Následkem je pak ochablost, nervozita, životní strach a konečně i nemoc.

Bruno Gröning teď objasnil, jak každý jednotlivě může opět nabýt novou energii. Víra v dobro je pro to stejným předpokladem jako vůle být zdravý. Člověk je všude obklopen léčivými vlnami, které potřebuje jen přijmout. Podle Bruno Gröninga neexistuje žádná nevyléčitelná choroba, což potvrzují lékařsky ověřené zprávy o úspěchu. K vyléčením zde dochází jedině duchovní cestou a nejsou proto vázány na materiální tělo Bruno Gröninga.

Jak člověk nejlépe přijme Heilstrom

Aby mohl pomoc hledající přijmout Heilstrom, sedí s otevřenými dlaněmi. Paže a nohy jsou nepřekřížené, aby nebránily proudění Heilstromu. Myšlenky na nemoc a starosti působí rušivě, myšlenky na něco pěkného jsou nápomocné.

Když tělem proudí Heilstrom, naráží na orgány, které jsou zatíženy nemocí a tu tam začne jeho očistné působení. Přitom může dojít k bolestem, které jsou náznakem očisty těla. A jelikož nemoc ve své podstatě není z Boží vůle, část po části zmizí. V jednotlivých případech to může nastat i spontánně. K tomu je nutné, aby se člověk už ani ve svých myšlenkách nezabýval nemocí, nýbrž věřil, že pro Boha neexistuje "nevyléčitelné".

Aby zůstali také i nadále zdraví, einstellen se přátelé Bruno Gröninga denně na příjem Heilstromu. Zdravé tělo tvoří základ života v souladu se sebou samým, s bližními a s přírodou.

Bruno Gröning dává lidem učení

Cílem učení Bruno Gröninga je každého člověka učinit člověkem těšícím se ze života, který je osvobozen od všech tělesných a duševních strastí.

K tomu Bruno Gröning doslova: "Toto mé učení je vyslovená životní moudrost, podle níž již žiije mnoho mých přátel a měli s tím úspěch. Přijetím tohoto učení se v nich mohla uskutečnit úplná proměna, která dokonce v mnoha případech vedla k dosažení zdraví."

Snažení Bruno Gröninga směřovalo jen k jednomu cíli: pomoci trpícím. Jim dal na cestu své učení, které nespočívá na intelektuálních úvahách, nýbrž pramení z intuitivního vycítění duchovních zákonitostí. Kdo se jím blíže zabývá, nalezne a pozná netušený celek, který dalece přesahuje aspekt vyléčení tím, že se člověk uzdraví nejen na tělě, ale take na duši. Vyzývá lidi, aby věřili v dobro a přeměnili je ve skutek.

Obrázková galerie

Fotografie ze života Bruna Gröninga

Citáty

Základní výroky z přednášek Bruna Gröninga

Hlasy pre Bruno Gröninga

Prominentné osobnosti zaujímajú postoj ku Gröningovej osobnosti

Svědkyně doby baronka Anni Ebner von Eschenbach

"Jakoby si lékař musel teprve zvyknout na pohled na svou zdravou manželku"

V letech 1950/51 měl Bruno Gröning jistou dobu přednášky v cizineckém domově Weikersheim v Gräfelfingu. Baronka Anni Ebner von Eschenbach navštívila několik těchto přednášek a zapsala různé události. Zde jeden příklad:

"Jednou přivezli mladou paní se sněhobílým obličejem na invalidním vozíčku. Během přednášky ztratila vědomí a vypadala, jako by byla mrtvá. Bruno Gröning se na ni jen krátce podíval a uklidnil kolem ní přítomné, kteří si o i dělali trochu starosti, zvláště manžel po jejím boku.

Po slabé půlhodině se probrala, protáhla se, měla červené tváře a vstala z invalidního vozíčku a zamířila ke Gröningovi, ještě trochu nejistě, ale se zářícím, překvapeným výrazem v očích.

'Pěkné, milá paní, když člověk může opět stát na vlastních nohou a srdíčko k tomu tluče opět v normálním rytmu! Teď ale hned nedohánějte ztracená léta – pomalu veďte tělo k jeho povinnostem!'

Když mu paní chtěla poděkovat, mínil Gröning: 'Děkujte Bohu, já jsem jen Jeho malý pomocník, dokažte teď, že jste opravdové dítě Boží!'

Muž, který ji tam přivezl, vstal a pohnutým hlasem řekl: 'Pane Gröningu, já jsem manžel a sám lékař, pro mne byla moje manželka nevyléčitelná, i když jsem všechno zkusil. Přesto měla jen jediné přání přijet k Vám. Byl jsem přesvědčený, že mi ještě cestou sem zemře, neboť měla tak nemocné srdce, že každý pohyb byl spojen s nebezpečím života. Jsem ohromen tímto zázrakem a sotva tomu mohu uvěřit!'

Plakal radostí a vytlačil prázdný invalidní vozíček ven a posadil se se svou paní na židli a spolu si vyslechl dvouhodinovou přednášku. Často se bokem díval tázavě na svoji paní, jakoby si musel teprve zvyknout na pohled na svou zdravou, šťastnou manželku."

Svědkyně doby G. Clausen

Osvobození z dlouholetých bolestí v noze

V padesátých letech jsem bydlela na Fliegerhorstu v Uetersenu. Jednoho dne šel Bruno Gröning kolem našich oken a moje děti mě na něho upozornily. Pana Gröninga jsme znali z novin. V tom okamžiku, kdy jsme viděli u okna pana Gröninga, jsem si pomyslela: "Kampak asi jde?" Když jsem viděla, že šel k naší sousedce, běžela jsem za ním a zaklapala. Dozvěděla jsem se, že moje sousedka je sestra Bruno Gröninga. Byla jsem zavedena do kuchyně a směla jsem se posadit naproti Bruno Gröningovi ke stolu. Mezi námi, na širší straně stolu, se posadila jeho sestra. Bruno Gröning mne vyzval, abych seděla volně, nekřížila paže ani nohy a dávala pozor na to, co cítím. Řekl: "Přijměte tolik proudu, kolik můžete!" Pak jsem pocítila ke svému překvapení v rukách závan, jakoby mi někdo foukl do ruky. To mohu dosvědčit. Pak najednou jeho sestra nečekaně pocítila bolesti v noze a volala: "Aua, aua, aua!"

Pomyslela jsem si: "To jsou moje bolesti, co mne tak stále sužovaly." Po léta jsem měla tehdy pocit, jakoby moje noha nepatřila mně, jakoby byla jen přilepena. Ani lékařská pomoc mne nedokázala zbavit tohoto stavu.

Hlasitě jsem zvolala: "To jsou moje bolesti, takové bolesti mám stále!" Bruno Gröning nato řekl jen jediné slovo: "Měla!" V tom okamžiku bolesti jeho sestry zmizely a já jsem cítila svoji nohu opět úplně normálně. Byla jsem volná, neměla jsem už žádné bolesti, noha patřila opět mně a od tohoto okamžiku jsem už nekulhala. Byla jsem zdravá a zůstala zdravá.

Peníze Bruno Gröning nežádal, zcela naopak, dal mi ještě lístek staniolu, na kterém stálo: "Boží požehnání na všech Vašich cestách!" Byla jsem na návštěvě půl hodiny a poté se vrátila úplně zdravá do svého bytu zpět.

Svědek doby Gottfried Kalz

"Zpráva ,Ona může chodit!‘ se rozšířila jako blesk!"

Matka mého kolegy byla upoutána už 25 let na invalidním vozíčku. Když přišla řeč na Bruno Gröninga, řekl jsem: "Zkus to přeci, ať ten muž jednou přijde ..." Bylo to, myslím, v roce 1956. Spojili se s Bruno Gröningem a ten přislíbil návštěvu na jedno dopoledne.

Když se Bruno Gröning objevil, přijeli ze zvědavosti všichni známí rodiny W. Starou paní W. vzali z postele a posadili do invalidního vozíčku v obývacím pokoji naproti Bruno Gröningovi. Nikdo nesměl zůstat v pokoji, všichni museli místnost opustit.

Jen stará paní W. a pan Gröning zůstali. S napětím jsme my ostatní naslouchali venku přede dveřmi do obývacího pokoje, zda něco uslyšíme. Najednou jsme slyšeli jasně a hlasitě slova Bruno Gröninga: "Vstaň a jdi... " Mohu odpřisáhnout, ta stará dáma nemohla předtím ujít ani jediný krok! Když jsme slyšeli tato slova, už nás nic neudrželo přede dveřmi. Vrazili jsme do nich a viděli, že stará paní W. mohla jít. Manželka mého kolegy chtěla nápomocně podržet ruku své tchyně, ale Bruno Gröning řekl, že paní W. může jít sama. Skutečně vstala a šla, úplně sama! Všichni jsme měli slzy v očích, sotva se to dalo pochopit, ale všichni jsme to zažili a na vlastní oči viděli!

Bruno Gröning starou paní W. ani nehypnotizoval, ani se jí nedotkl, nic. Díval se jí jen pevně do očí a řekl: "Vstaň ... " A hleďme, ona šla.

Tehdy jsem si myslel: "Jestlipak existuje Bůh?" V místnosti nebyl jediný, který by radostí neplakal. Byl to prostě uchvacující zážitek. Dále řekl Bruno Gröning: "Můžete teď chodit."

Paní W. se stala hlavním předmětem rozhovorů ve čtvrti. Byla to senzace. Zpráva se roznesla kolem jako blesk: "Ona může chodit!" V krátkosti přišlo asi 200 lidí a chtěli vidět, jak paní W. chodí. Chodila ulicí nahoru a dolů a ukazovala to lidem.

Bruno Gröning nežádal za svůj příchod žádné peníze. Mohu o něm vyprávět jen dobré, měl zcela mimořádný výraz. Uzdravení paní W. se udrželo.