Traberhof - nápor mas v Rosenheimu

Až na 30 000 pomoc hledajících lidí se denně shromažďuje v září 1949 před Gröningem

Po ukončení vyšetřování v Heidelbergu se Bruno Gröning v srpnu 1949 vydal do jižního Německa. Chtěl uniknout rozruchu, který se kolem jeho osoby rozvířil, a stáhl se do ústraní na soukromý statek u Rosenheimu blízko Mnichova. Nejprve se podařilo jeho pobyt utajit. Avšak poté, co se první noviny o jeho pobytu v Bavorsku zmínily, nastal opravdový nápor mas.

Až na 30 000 lidí denně proudilo k rosenheimskému Traberhofu. Tisk, rozhlas a týdeník přinášely zprávy. Dokonce byl natočen kinofilm, který nese titul "Gröning" a dokumentuje dění kolem něj.

Biblické scény

Noviny Zeitungsblitz informuje ve zvláštní příloze v druhé polovině záři: "Mezitím se shromáždilo víc než deset tisíc lidí, kteří všichni hodiny čekali v nesnesitelném horku na ten velký okamžik, kdy vyšel Gröning na balkon, hovořil k davu a vyzařoval svoji léčivou sílu. Lidé stáli těsně namačkáni, aby mohli v plné míře využít jeho ’léčivé paprsky’. A už se objevily reakce u těžce nemocných na vozíčcích a židlích nebo u ostatních jednotlivců stojících na okraji. Opět začali poloslepí vidět, opět se začali zvedat doposud nemohoucí chodit, opět pohybovali ochrnutí svými ztuhlými údy. Stovky vypovídaly o zesílených bolestech na nemocných místech, o tahu, píchání a mravenčení, o pocitu nepopsatelné ’lehkosti’ nebo o náhlém zmizení bolestí hlavy."

Nejen na Traberhofu docházelo k biblickým scénám. Všude, kde se Gröning objevil, byl rychlostí větru obklopen nesčetným množstvím nemocných. Anita Höhne popsala tyto stavy kolem Gröninga ve své knize Duchovní léčitelé dnes: "Už když jenom Gröning oznámil svůj příjezd, začaly hromadné poutě. Typická je scéna, kterou pozoroval žurnalista Rudolf Spitz při jedné návštěvě Gröninga v září 1949 v Mnichově:

’V 19,00 hodin stály tisíce na ulici Sonnestrasse. Ve 22,30 h tam stály ještě. Prožil jsem toho během pěti let války mnoho, ale nikdy jsem nebyl tak hluboce otřesen jako v těch čtyřech hodinách, kdy jsem seděl naproti Bruno Gröningovi a zažil děsivou přehlídku bídy a utrpení. Drali se k němu epileptikové, slepci a ochrnutí o berlích. Matky nesly své ochrnuté děti Gröningovi vstříc. Byla tam bezmoc, zazníval křik, prosebné volání o pomoc, prosby, přání a hluboké vzdychání.’"

Státní orgány projevují přízeň

Anita Höhne dále cituje žurnalistu Rudolfa Spitze: "Nemocné na nosítkách, ochrnuté, velké množství lidí pozoroval jiný novinář z Mnichova, dr. Kurt Trampler, také na Traberhofu u Rosenheimu, kde Bruno Gröning tehdy žil. Trampler přišel jako reportér mnichovského týdeníku Münchner Allgemeine - chladný novinář, který zveřejnil jen to, co sám viděl a slyšel: ’Slyšíme sem nyní z balkonu nějaký hlas, který nepatří Gröningovi, a spěcháme k oknu. Mnichovský policejní prezident Pitzer hovoří ke shromážděným. Vypráví, že jeho trápení s ischiasem, kterým byl léta postižen, se při čekání na Gröninga zmírnilo. Pitzer určitě není žádný muž, který by měl sklon k přecitlivělým představám, ale co sám na sobě pozoroval, může dosvědčit. Teď se otevřeně hlásí ke Gröningovi a poslanec CSU Hagen ho následuje se stejným vysvětlením.’"

Také bavorské úřady o Bruno Gröningovi smýšlely dobře. Mnichovský deník Münchner Merkur přinesl 7. září 1949 pod nadpisem "Přízeň vůči Gröningovi": "Ministerský prezident dr. Erhard se na tiskové konferenci v pondělí vyjádřil, že by se nemělo nechat působení ’mimořádného zjevu’ jako je Bruno Gröning ztroskotat na paragrafech. Podle jeho názoru nestojí proti schválení Gröninga v Bavorsku žádné velké těžkosti.

Bavorské státní ministerstvo vnitra při uzávěru redakce oznámilo: Předběžné ověření léčebné činnosti Bruno Gröninga ozřejmilo, že může být považována za skutky lásky a v tomto rámci není podle léčitelského zákona potřeba žádného povolení."

Po poškození pověsti k lékařské dokumentaci uzdravení

Na Traberhofu byl kolem Gröninga vytvořen velký rozruch. Našlo se mnoho obchodníků, kteří chtěli z jeho schopností těžit kapitál. Poškodili jeho pověst a vážnost a způsobili distancování úřadů. Když se poměry zhoršily natolik, že už byly nesnesitelnými, Gröning se stáhl do bavorských kopců. Chtěl se zabývat některými nabídkami na výstavbu léčebných stanic. Jeho cílem bylo vytvořit zařízení, ve kterém by ti, jež hledají pomoc, mohli uspořádanou cestou dosahovat uzdravení. Lékaři tam měli podle heidelberského vzoru dělat prohlídky před a po jeho působení a vzniklá uzdravení dokumentovat.