Velký proces (1955-1957)

Obžalován z usmrcení z nedbalosti a osvobozen s definitivním zákazem léčení

Dne 4.března 1955 podala státní prokuratura znovu žalobu proti Bruno Gröningovi. Opět mu bylo dáváno za vinu to, že se provinil proti léčitelskému zákonu. V jednom z dalších bodů žaloby byl nařčen v jednom případě z usmrcení z nedbalosti.

Gröningovo odvolání proti nařčení ze slibu o uzdravení a zákazu lékařského ošetření

Poté, co mu byl doručen spis obžaloby, se obrátil na své přátele: "Mojí milí přátelé! V těchto dnech uveřejnil o mně veškerý tisk a rozhlas zprávu ve více či méně proti mně zaujaté úpravě, která vám sdělila, že mnichovská prokuratura II má proti mně připravenou žalobu kvůli usmrcení z nedbalosti. Měl jsem jednomu sedmnáctiletému děvčeti, které trpělo tuberkulózou, na konci roku 1949 slíbit vyléčení a měl jsem mu bránit v tom, aby se léčilo v sanatoriu a taky v tom, aby vyhledalo lékaře. Jsem vinen na smrti tohoto děvčete. Kdo četl tyto zprávy, anebo je slyšel s jasnou hlavou, ten určitě pozná, jaký účel mají splnit: Zmatek v řadách mých přátel a odrazení všech hledajících od toho, aby se už blíže nezabývali našimi snahami a rovněž mnou hlásaným učením. Jsou nasazovány všechny prostředky k tomu, aby se bránilo aktivitám mým, aktivitám Gröningova svazu a také vašim aktivitám. Samozřejmě se mají věci jinak, než jak jsou představovány! Mým přátelům tady nepotřebuji nic vysvětlovat, oni vědí moc dobře, že nevyslovuji žádné ,přísliby vyléčení‘ a že nikdy neodrazuji od lékařského ošetřování."

Podivně pozdní obnovení vyšetřování

Gröning dále ke svým přátelům: "V roce 1952 jsem byl zproštěn žaloby. Není to divné, že tento ,případ Kuhfuß‘, který byl již koncem roku 1949/1950 aktuální, v procesu proti mně v roce1951/1952 však použit nebyl, přestože jeho podklady už byly k dispozici! Není to nápadné, že vyšetřování k opětnému zahájení procesu proti mně zapadají přesně do toho časového bodu, kdy bylo veřejnosti dáno na vědomí, že dne 22. listopadu1953 byl v Murnau založen Gröningův svaz! Totiž už od ledna 1954 jsou vyslýcháni policií četní místní vedoucí společenství a přátelé, jakožto i členové Svazu a jsou i sledováni."

Svědci obhajoby odmítnuti, svědci obžaloby vítáni

Přípravy procesu se táhly déle než dva roky. Obhajoba Bruno Gröninga byla velmi ztížena. Byli odmítnutí téměř všichni svědci, kteří mu mohli svým svědectvím odlehčit, svědkové s přitěžujícími výpověďmi však připuštěni byli. Mezi nimi se nacházeli i dva tehdejší Gröningovi spolupracovníci: Eugen Enderlin a Otto Meckelburg. Obzvláště Meckelburg – v prvním procesu ještě jako spoluobžalovaný – se nápadně obrátil ve velmi ostré formě proti Gröningovi. Nasadil všechno pro to, aby mu uškodil. V bodě obžaloby, týkajícím se usmrcení z nedbalosti, sehrál dokonce rozhodující úlohu. Jednalo se o případ, který se udál v době jeho činnosti jako "manažera" Bruno Gröninga.

Zmanipulování sporného případu Ruth Kuhfusové

V listopadu roku 1949 přišel úředník peněžního ústavu Sparkasse pan Emil Kuhfuß se svou sedmnáctiletou dcerou Ruth, která trpěla oboustrannou tuberkulózou plic, na přednášku Bruno Gröninga. Gröning rozpoznal ihned, že tomuto děvčeti už není pomoci a vyjádřil se o tom i před jedním přítomným lékařem. Meckelburg však na něho činil tvrdý nátlak a vyžadoval, aby se tohoto případu ujal. Tak došlo po přednášce k osobnímu setkání mezi Bruno Gröningem a Ruth Kuhfuß. Gröning přál nemocné odvahu a vyzval otce, aby nechal po devíti dnech udělat lékařské vyšetření. Tím chtěl dosáhnout toho, aby se toto děvče, které s doktory už nic nechtělo mít, znovu dalo do jejich lékařské péče. Otec ho ujistil, že se o to postará.

V následujícím čase vyvinul Meckelburg čilou korespondenci, která se však k Bruno Gröningovi nedostala. Teprve v květnu 1950 slyšel zase něco o Ruth Kuhfuß. Otec psal v tomto čase zapřísahající se prosebné dopisy, adresované Gröningovi a prosil ho o návštěvu. Meckelburg tyto dopisy Bruno Gröningovi nepředával, ale domluvil bez jeho vědomí schůzku s panem Kuhfußem. Teprve krátce před termínem informoval Meckelburg Gröninga o této schůzce a nutil ho, aby na ni přišel.

Později Meckelburg tvrdil, že Bruno Gröning tomuto děvčeti vyléčení přislíbil. Přitom to byl on sám, který otce ujišťoval, že přivede Gröninga k tomu, aby jeho dceru vyléčil. Meckelburg viděl v tomto úředníku velmi dobrý zdroj příjmů, kterého chtěl taky využít, avšak k tomu potřeboval Gröninga. Krátce po této návštěvě se Gröning od Meckelburga odloučil.

Těžká výčitka, která byla proti Bruno Gröningovi vyřčena, bylo nařčení, že zakázal Ruth Kuhfuß návštěvu lékaře. Proti tomu stála totiž skutečnost, že to byl on, který poslal toto děvče hned při první návštěvě k lékaři, jak potvrzují dokonce i svědkové obžaloby. Rovněž v rozhlasovém projevu na podzim roku 1949 nabádal lidi k tomu, "aby se až do konce nechávali kontrolovat lékaři." Lidem, hledajícím pomoc, radil neustále, aby věnovali svým lékařům důvěru.

Ruth Kuhfuß, která už měla za sebou velmi bolestivé, avšak neúspěšné terapie, odmítala další lékařská ošetření. Dne 30. prosince 1950 zemřela na následky své nemoci.

Lékařský posudek potvrdil nemožnost uzdravení

Z lékařského hlediska objasnil MUDr. Otto Freihofer v jednom dobroznaleckém vyjádření tento případ Ruth Kuhfuß takto: "Při střízlivém pozorování musí každý laik přijít k přesvědčení, jak to bylo vyřčeno i ze strany zdravotního úřadu Säckingen, že vyléčení vzhledem k ‚velmi těžkému stavu‘, který byl podle lékařského nálezu ‚život ohrožující‘, resp. kde bylo už ‚nebezpečí ze zpoždění‘, je podle lidských propočtů bez vyhlídek. Zrovna tak musí každý poctivě a sine ira et studio myslící lékař, který není až příliš namyšlený a nemyslí si, že když vlastní ty nejmodernější léky, tak se může obejít i bez přírodních sil, souhlasit s dobrozdáním pana prof. Lydtina, Mnichov, a nemůže si tak nechat namluvit, že před 5.listopadem1949 byl dán vysoký stupeň pravděpodobnosti k vyléčení. Podle mého mínění je víc než zázračné, že pacientka vůbec do 30.prosince1950 žila, takže Gröningovo působení mohlo dát přece jen nějaký přísun životní energie. V souhrnu bych chtěl své dobroznalecké vyjádření uzavřít tím, že tvrzení: - ‚že existovaly vyhlídky na vyléčení‘, - ‚že délka života pacientky Kuhfuß mohla být prodloužena, kdyby pan Gröning přišel do její blízkosti‘, nemohla být s jistotou předpovězena a nejsou tedy ani oprávněná."

Nešťastný soudní rozsudek 

Schöffenského soudu Mnichov-venkov k soudnímu jednání. V bodě usmrcení z nedbalosti byl Bruno Gröning zbaven obžaloby. Z důvodu porušení léčitelského zákona mu byla však udělena finanční pokuta ve výši 2000,-DM.

Přesto, že rozsudek vypadá na první pohled pozitivně, byl pro něho nepřijatelný. Zrovna tak jako byl nepřijatelný i konečný zákaz jeho působení. Chybou, které se dopustil jeho advokát, který zhodnotil rozsudek mnohem pozitivněji než Bruno Gröning, a nepodal proto proti rozsudku odvolání, se stalo, že odvolání podala státní prokuratura. Druhé jednání proběhlo uprostřed ledna roku 1958 opět v Mnichově.