Svědek doby Gottfried Kalz

"Zpráva ,Ona může chodit!‘ se rozšířila jako blesk!"

Matka mého kolegy byla upoutána už 25 let na invalidním vozíčku. Když přišla řeč na Bruno Gröninga, řekl jsem: "Zkus to přeci, ať ten muž jednou přijde ..." Bylo to, myslím, v roce 1956. Spojili se s Bruno Gröningem a ten přislíbil návštěvu na jedno dopoledne.

Když se Bruno Gröning objevil, přijeli ze zvědavosti všichni známí rodiny W. Starou paní W. vzali z postele a posadili do invalidního vozíčku v obývacím pokoji naproti Bruno Gröningovi. Nikdo nesměl zůstat v pokoji, všichni museli místnost opustit.

Jen stará paní W. a pan Gröning zůstali. S napětím jsme my ostatní naslouchali venku přede dveřmi do obývacího pokoje, zda něco uslyšíme. Najednou jsme slyšeli jasně a hlasitě slova Bruno Gröninga: "Vstaň a jdi... " Mohu odpřisáhnout, ta stará dáma nemohla předtím ujít ani jediný krok! Když jsme slyšeli tato slova, už nás nic neudrželo přede dveřmi. Vrazili jsme do nich a viděli, že stará paní W. mohla jít. Manželka mého kolegy chtěla nápomocně podržet ruku své tchyně, ale Bruno Gröning řekl, že paní W. může jít sama. Skutečně vstala a šla, úplně sama! Všichni jsme měli slzy v očích, sotva se to dalo pochopit, ale všichni jsme to zažili a na vlastní oči viděli!

Bruno Gröning starou paní W. ani nehypnotizoval, ani se jí nedotkl, nic. Díval se jí jen pevně do očí a řekl: "Vstaň ... " A hleďme, ona šla.

Tehdy jsem si myslel: "Jestlipak existuje Bůh?" V místnosti nebyl jediný, který by radostí neplakal. Byl to prostě uchvacující zážitek. Dále řekl Bruno Gröning: "Můžete teď chodit."

Paní W. se stala hlavním předmětem rozhovorů ve čtvrti. Byla to senzace. Zpráva se roznesla kolem jako blesk: "Ona může chodit!" V krátkosti přišlo asi 200 lidí a chtěli vidět, jak paní W. chodí. Chodila ulicí nahoru a dolů a ukazovala to lidem.

Bruno Gröning nežádal za svůj příchod žádné peníze. Mohu o něm vyprávět jen dobré, měl zcela mimořádný výraz. Uzdravení paní W. se udrželo.