Svědkyně doby G. Clausen

Osvobození z dlouholetých bolestí v noze

V padesátých letech jsem bydlela na Fliegerhorstu v Uetersenu. Jednoho dne šel Bruno Gröning kolem našich oken a moje děti mě na něho upozornily. Pana Gröninga jsme znali z novin. V tom okamžiku, kdy jsme viděli u okna pana Gröninga, jsem si pomyslela: "Kampak asi jde?" Když jsem viděla, že šel k naší sousedce, běžela jsem za ním a zaklapala. Dozvěděla jsem se, že moje sousedka je sestra Bruno Gröninga. Byla jsem zavedena do kuchyně a směla jsem se posadit naproti Bruno Gröningovi ke stolu. Mezi námi, na širší straně stolu, se posadila jeho sestra. Bruno Gröning mne vyzval, abych seděla volně, nekřížila paže ani nohy a dávala pozor na to, co cítím. Řekl: "Přijměte tolik proudu, kolik můžete!" Pak jsem pocítila ke svému překvapení v rukách závan, jakoby mi někdo foukl do ruky. To mohu dosvědčit. Pak najednou jeho sestra nečekaně pocítila bolesti v noze a volala: "Aua, aua, aua!"

Pomyslela jsem si: "To jsou moje bolesti, co mne tak stále sužovaly." Po léta jsem měla tehdy pocit, jakoby moje noha nepatřila mně, jakoby byla jen přilepena. Ani lékařská pomoc mne nedokázala zbavit tohoto stavu.

Hlasitě jsem zvolala: "To jsou moje bolesti, takové bolesti mám stále!" Bruno Gröning nato řekl jen jediné slovo: "Měla!" V tom okamžiku bolesti jeho sestry zmizely a já jsem cítila svoji nohu opět úplně normálně. Byla jsem volná, neměla jsem už žádné bolesti, noha patřila opět mně a od tohoto okamžiku jsem už nekulhala. Byla jsem zdravá a zůstala zdravá.

Peníze Bruno Gröning nežádal, zcela naopak, dal mi ještě lístek staniolu, na kterém stálo: "Boží požehnání na všech Vašich cestách!" Byla jsem na návštěvě půl hodiny a poté se vrátila úplně zdravá do svého bytu zpět.