Uzdravení z ochrnutí poloviny těla po krvácení do mozku

Paní A. K. (58), Norimberk (Německo)

V srpnu 1976, ve věku 44ti let, jsem utrpěla mozkovou mrtvici s krvácením do mozku středního stupně. Ležela jsem kvůli tomu šest týdnů na jedné univerzitní klinice. Od té doby zůstala moje levá polovina těla ochrnutá. Dostávala jsem pak infuze a masáže a také nápravný tělocvik. Moje levá paže a moje levá noha však byly tak jako předtím ochrnuty, takže jsem se nemohla ani samostatně zaopatřit a nemohla jsem samozřejmě vykonávat ani běžné domácí práce. Další pravidelné masáže a nápravná cvičení vedly k nepatrnému zlepšení. Na jaře r. 1977 jsem byla sto, pohybovat se v domě za pomoci dvou berlí. V r. 1981 jsem dostala na ochrnutou nohu dlahu z umělé hmoty, která sahala od kolena až ke kotníkům a umožňovala mi lepší pohyb. Od té doby, co jsem měla dlahu, používala jsem jen pravou berli. Nyní jsem byla schopná chodit i po schodech s nohou, kterou jsem táhla za sebou. Pohyb mimo dům a delší chůze pro mne však zůstaly nemožné. Tento stav ochrnutí trval pak nezměnen po celých příštích osm let.

Při uvedení do učení Bruna Gröninga v říjnu roku 1989 jsem pocítila energii a teplo v celém mém těle. Vyléčení jsem zažila osm dní po mém uvedení. Ležela jsem na lavici v kuchyni při poledním odpočinku, když jsem se náhle úlekem probudila a měla pocit, že musím vstát a jít. Hned nato jsem vstala a šla jsem přes kuchyň a schody do zahrady, kde jsem obcházela, aniž bych se opírala o berli, hůlku nebo dlahu. Mou levou nohu jsem mohla plně nasadit, aniž bych zavrávorala, nohou jsem mohla podle své vlastní vůle pohybovat a také levá paže nabyla znova sílu. Při kontrolních vyšetřeních u odborných lékařu v r. 1990 a 1991 nezjistili oba dva neurologové žádné ochrnutí.